Šachový turnaj pro nevidomé, slabozraké ale i zdravé děti se konal už po dvacáté první. Dvacet předcházejících ročníků se odehrálo v Litovli, kde škola ještě donedávna sídlila, letos se prvním rokem koná v nových prostorách v Olomouci – Hejčíně. Davida Procházku z Olomouce naučil šachy hrát jeho děda.

„Učil mě je, když mi bylo pět let. Baví mě na tom to, že si procvičím mysl, ale poslední dobou, nevím proč, je už tak nehraju. Není tolik příležitostí a celkem toho mám hodně ve škole," řekl student hejčínského gymnázia.

O turnaji se dozvěděl od tety, která na Základní škole pracuje, neměli hráče do týmu. „Tak jsem rád přišel," řekl gymnazista.

Naučit se šachy podle něj není až tak těžké, ale není to všechno.

„Je třeba se učit různé další věci, jako třeba zahájení. Baví mě na tom to, že potkám nové kamarády, ale i vymýšlení nových strategií," doplnil mladý šachista. Turnaje, který začal už v pátek, se účastnilo dvacet jedna hráčů.

„Celkem startuje pět čtyřčlenných družstev, jsou tady hráči z Budapešti, Bratislavy, Prahy, Opavy a Olomouce. Hráči se z jednoho družstva se nepotkají a všechny výsledky, kterých dosáhnou, se počítají do soutěže jednotlivců i družstev," vysvětlil ředitel turnaje Miloš Dobeš, který ve škole pracuje jako vedoucí vychovatel na internátu.

„Snažíme se, aby to byl i integrovaný turnaj, takže na něm mohou startovat i zdravé děti. Především se ho ale účastní děti ze škol pro zrakově postižené, nejsou to jen nevidomí, ale i slabozrací a děti se zbytky zraku. Šachy jsou jiné v tom, že šachovnice, na kterých hrají, je plastická. Černá políčka jsou mírně vystouplá, tím pádem nevidomí přesně vědí, na kterém políčku figurka stojí," vysvětlil vychovatel a doplnil, že bílé figurky bývají kulatější, černé zase mají nahoře špičku.

„Do moderních figurek se nahoru dává nějaký hřebíček, aby to bylo hmatově rozlišené," doplnil Dobeš s tím, akci pořádá škola ve spolupráci s občanským sdružením Lipka, které se stará o využití volného času žáků na této základní škole. (paš)