„Je to jeden z mých životních nálezů, když jsem ty dva žlutoranžové fešáky na stromě uviděl, doslova mi srdce poskočilo,“ usmál se Karel Rozehnal, redaktor Prostějovského deníku.
Chvíli podle svých slov zvažoval, že nechá plodnice kouzelného choroše dál růst na místě, nakonec ale zvítězila zvědavost z toho, jak budou chutnat.
„Nikdy jsem sírovce nejedl, přitom na houbařských skupinách na facebooku na něj sběrači pějí ódy, rozhodl jsem se tedy, že i já jej okoštuji,“ vysvětlil vášnivý houbař.
Sírovce předal ke zpracování své sestře a neteři.
„Holky se nebojí experimentovat a rády se toho ujaly. Manželka by mě za ten úlovek doma totiž moc nepochválila,“ prozradil Rozehnal s tím, že jedna část sírovců se nakonec proměnila v luxusní řízky, druhá pak skončila naložená v zavařovacích sklenicích.
Pochoutka i léčivka
Sám si pak v klidu večer na internetu o sírovci nastudoval pár zajímavých věcí.
„Dověděl jsem se třeba, že sírovec žlutooranžový je dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých. K jídlu jsou vhodně pouze mladé plodnice, dá se z nich připravit výborný guláš nebo omáčka, delikátní jsou zpracované i do podoby řízků. Podle některých názorů má sírovec chuť a především konzistenci podobnou kuřecímu masu, proto se také anglicky nazývá chicken of the woods,“ přidal houbař pár postřehů.
Sírovec má podle řady odborníků i své léčivé účinky.
„Třeba paní doktorka Alena Hamplová na svém blogu „Čarovná lékárna kolem nás“ zmiňuje, že přípravky ze sírovce snižují horečku, zmírňují kašel, pozitivně působí na naše játra, pomáhají odstraňovat plak ze zubů a využít se dají i jako prostředek na hubnutí,“ shrnul Karel Rozehnal.
