Reakce na článek

Příprava koncepce orientačního systému pro město Olomouc nebyla, jak by se mohlo po přečtení článku v Olomouckém deníku (Nové šipky pro turisty: orientují nebo matou? ) zdát, řešena nahodile – pohledem z okna.

Byla výsledkem práce k tomu určeného týmu složeného z odborníků jak z cestovního ruchu, tak i osob zabývajících se architekturou, dopravou, památkovou péčí či marketingem a zároveň byl celý systém konzultován i s komisemi dotčených městských částí.

Tento tým definoval trasy a jednotlivé pozice prvků orientačního systému, které mají pomáhat v navigaci návštěvníkům města z hlavních přístupových bodů do města (nádraží, vlak, bus, parkovací plochy, historické vstupy do města) k jednotlivým památkám.

Vstupním prvkem každé přístupové trasy je „lightbox“ s mapou města, ve které jsou vyznačeny jednotlivé cíle (památky, kulturní, sportovní či jiné významné cíle) spolu s jejich základní legendou, popisem ve čtyřech jazycích (CZ, EN, D, FR) a piktogramem – (grafický znak znázorňující pojem nebo sdělení obrazem) – jako „mezinárodním“ symbolem daného cíle.

Tento piktogram je pak dále, spolu s českým názvem navigovaného cíle, použit na všech směrových cedulkách.

Rozcestníky se směrovkami jsou osazeny tak, aby pomáhaly navigovat na zvolené trase prohlídky města.

Tato místa jsou však důležitými rozcestími nejen těchto tras, ale i dalších komunikačních směrů a zejména v historickém centru nejsou prostorově jednoduchá.

Umístění rozcestníků je proto vždy výsledkem posouzení nejen samotné navigace, ale i mnoha dalších faktorů: viditelnosti pozice, dopravní situace v místě, majetkoprávních vztahů, požadavků památkové ochrany, vedení podzemních sítí, obecného „znečištění“ městského prostoru nejrůznějšími reklamními panely a dalších.

Za realizační tým
ing. arch. Alice Michálková