Posuďte sami. Končí krásný rok 1987. V zimě byla zima a sníh, v létě horko a slunko. A byl jsem poprvé u moře ve spřátelené NDR. V olomoucké kavárně Rozkvět crčel za neumytými okny socialistický život, pod číšníkem vrzaly parkety a pivo bylo za tři padesát. Celý rok jsme se scházeli také v oblíbeném baru Seliko v Ostružnické ulici a diskutovali o tom, co bude v roce 1988, když ten rok bude končit osmičkou jako 1918, 1938, 1948, 1968… Kafe stálo tolik co startky a primátorovi se tehdy říkalo soudruhu předsedo. Tramvaj jezdila za korunu, ale když se ta koruna sypala do kasičky u řidiče v desetníkách, dalo se jet i laciněji, hlavně rychle zatáhnout za páku.

O pět let později už nebyl Rozkvět, Seliko ani městský národní výbor. Z Rozkvětu byl Drápal a pivo podražilo, čepuje se stylově mezi harampádím a od stropu visí provazy. Ze Selika se stal Byblos vymalovaný jako přiteplený bar. V tramvajích se cvakají lístky a kdo by čekal, že ze soudruha bude starosta, ten se spletl, byl z něho primátor. Ještě pořád se dá v zimě lyžovat a moře je pořád slané. Končí krásný rok 1992 a s ním i země zvaná Československo, kterou kdysi slepili a postupně z ní ukrajovali. Je silvestr a já vím, že tu ceduli na poště už nebude nikdo potřebovat. Nad ránem se vracím domů s federálním znakem pod paží, abych se poprvé vyspal v České republice, o které nevím, jaká bude. Hlavně, že k snídani nebude kecat Husák.

Nadějný byl silvestr o pět let později. Do Drápala, co se změnil k horšímu, protože tam všechno uklidili, nechodím. Seliko, vlastně Byblos, je dávno zavřený. V naší hospodě je v úrovni očí čára po povodni, co byla v létě, takže jsem nemusel k moři, zato tam byl primátor. Vinaři tvrdí, že ročník 1997 je ročníkem století. Tramvaj číslo tři už nejezdí. Prostě ji zrušili jak Byblos. Také jsem přestal věřit Švejkovi, vláda nepadá podle toho, jak zdražuje pivo, ale podle toho, jak se komu chce. Nový rok po tom splínu jde očekávat s jistou nadějí a ten Havel mluví dycky hezky.

Za dalších pět let na konci roku 2002 je z Olomouce krajské město. Povýšila. Já taky a dostal jsem přidáno. Koupal jsem se v Chorvatsku, lyžoval v Alpách. Pivo stojí v přepočtu méně než půl eura, všechno je v cajku. A dobrý ročník byl i ve víně. Rok sladký, jako zákusky u Dejmala, vlastně u Marušky. No těšili byste se na nový rok? Může být lepší?…

Končí rok 2007. Letos už zrušili i pětku, zato jezdí městem sedmička, nechápu to. Vstupenka do tramvaje stojí deset korun. Když necháte někde stát auto, chtějí za to už dvacku. Ještě, že jsem zase dostal přidáno, už beru čtvrtinu toho co německý důchodce! Startky dávno stojí víc než kdysi Marlbora a zítra se bude zdražovat a taky platit u doktora. A žádný drobný, desetník a dvacetník je minulostí, padesátník má na kahánku. Smířil jsem se s tím a chtěl se vrátit do Drápala, ale zase ho změnili a zase k horšímu. Místo zákusků prodávají u Marušky neprodejné knížky. Kamarádi tvrdí, že svět se po(…), a možná proto chystají pořádnou baterii na Silvestra, jako by to mělo být naposled. Ještě, že padly hranice, bude se lépe jezdit k moři i na lyže.

Tady už sníh dva roky nepadá, takže Alpy jsou nutnost. A k moři to možná bude časem blíž – stoupá. A prý že planeta zelená být nemusí, hlavně, že je modrá. Stejně blbě kdysi žvanil i prezident Husák, jenže na rudo. Co jen ten rok s osmičkou na konci přinese?