„Celý život jsem pracovala ve školství, a tak jsem si při vstupu do seniorského věku sháněla nějaké aktivity. Potřebuji kontakt s lidmi a nečinnost mě neuspokojuje,“ říká jednašedesátiletá žena, která teď pracuje v mateřském centru šternberského domu dětí a mládeže.
Zpátky k dětem
Než nastoupila sem, vystřídala hned několik zaměstnání. „Sehnat tohle místo nebylo jednoduché. Rok jsem pracovala jako hospodyně v jedné šternberské domácnosti. Dalším rokem jsem si přivydělávala prací na státním hradě Šternberk jako průvodkyně a uklízečka, takže úplně jiné profese než jsem byla zvyklá. A teď se mi naskytla možnost v mateřském centru. Není to úvazek na celý týden, ale mě to bytostně naplňuje, protože jsem se vrátila ke své milované profesi,“ přibližuje Marta Skřebská.
„Byla jsem se podívat na úřadu práce a poptávala jsem se samozřejmě i přes své známé. Ve Šternberku se sociální služby k seniorům chovají velmi vstřícně a nabídli nám například bezplatnou výuku na počítačích. Využila jsem toho, kurz jsem absolvovala a i tam se mi naskytla další možnost. Přes internet jsem hledala v oblasti hlídání dětí,“ vysvětluje žena, u které je na prvním místě práce a být mezi lidmi.
Jak ale sama říká, peníze jsou nedílnou součástí života. „Samozřejmě že peníze jsou příjemným zpestřením důchodu. Mně se trochu ten běžný důchod pro učitelky mateřských škol navýšil tím, že jsem většinu let pracovala ve vedoucí funkci. Takže si na důchod nestěžuji a svými aktivitami si ho doplňuji. V seniorském věku si už dovedeme stanovit žebříček materiálních a pocitových hodnot. Už víme, co je pro každého z nás platidlem a co je pro nás důležité,“ říká žena.
Důchod je přelom
I pro ni, asi jako pro každého člověka, byl vstup do důchodového věku zlomem. „Je to přelom u každého člověka. Připravujete se na to a počítáte dny. Pro někoho to může být období očekávaného klidu, pro mě to bylo vakuum, které jsem si nedovolila prodlužovat, protože to pro mě nebylo skutečné naplnění života,“ vysvětluje Marta Skřebská.
