Věří, že se jí tam mimo jiné povede objevit nové talenty.

Nejlepší vzpěrači podle ní pocházejí právě z venkova a malých měst.

Po přestěhování z Čech na Hanou potřebovala někde vzpírat. Zázemí ve Vilémově bylo však hodně improvizované.

Místo vzpěračské desky chránící činku a podlahu si vzpěračka například dala pod nohy staré dveře. Do jara je ale musela měnit, protože byly duté a při dřepu praskly.

„Tvrdší podmínky mě spíš posílily. Často jsem navíc jezdila na soustředění, kde byla možnost regenerace. V chlívku jsem přípravou strávila asi šest týdnů. Nejhorší byl začátek roku, není tam topení," vzpomíná dvaatřicetiletá Julie.

Činku, kotouče a dřepovací stojany jí půjčil její mateřský oddíl TJ Bohemians Praha.

Místnost a nadšení má, teď shání peníze

Metizím už měla promyšlený plán na pořádnou tělocvičnu.

Už v lednu si v Náměšti na Hané pronajala prostor, který si vybrala pro otevření vzpírárny.

Kromě místností a nadšení už chybějí jen peníze.

Jako zakladatelka spolku Vzpírání Haná jich část zkouší dát dohromady na portálu Hithit.

Za cílovou částku stanovila sto tisíc korun, potřeba bude ale nejméně dvojnásobek.

„Pokud se podaří peníze vybrat, velmi se mi uleví, že to vše nebudu sponzorovat ze svých výdělků OSVČ sama," doufá, že z celoživotních úspor snad zůstane i na rekonstrukci bytu.

close Čtyřnásobná česká šampionka ve vzpírání Julie Švecová chce v Náměšti na Hané otevřít vzpírárnu pro děti i nadšence info Zdroj: Archiv J.Š. zoom_in

Vesnické děti jsou pracovitější, méně se bojí

Mimo počáteční investice do nákupy gum a dřev na podlahu, činek, stojanů a kotoučů na vzpírání podle ní tento sport pro vyznavače nákladný není.

„Vzpěrači vždy spadají pod nějaký oddíl, kde platí pouze nízké roční členské příspěvky. V nich mají i dohled trenéra a podobně. Naopak kdo chce vzpírat jen někde ve fitku, musí platit jednotlivé vstupy a to je nákladné," říká.

Každá návštěva fitcentra tak přijde třeba na sto padesát korun.

Julie Švecová se pro vzpírání nadchla ve 23 letech a svůj zápal pro něj se od té doby snaží šířit mezi ostatní.

Věří, že čím více lidí si vyzkouší dostat činku nad hlavu, tím naroste šance objevit velký talent. Příležitost vidí zejména na venkově.

„Důležité je začít vzpírat brzo. Hodně se využívá rychlostních schopností, pohyblivost a koordinace, které se rozvíjí hlavně v dětském věku. Dalším faktorem je, že vesnické děti jsou zvyklé na fyzickou práci. Pomáhají doma, kolem baráku, na poli a podobně. Méně se bojí, jsou divočejší," shrnuje svou zkušenost.

Že jsem neslyšícící? Víc vnímám detaily 

U dětí je hlavní soustředit se na tělesný a psychický rozvoj a na nácvik techniky. Přidávat si závaží mohou až později.

Zásadní je ovšem dobrý kouč a v tom si Julie Švecová jako licencovaná trenérka věří. Překážkou není ani to, že je neslyšící.

„Myslím, že jako trenérka nejsem pro svůj špatný sluch nijak výjimečná. Možná jen víc vnímám detaily, na které pak upozorňuji. Každopádně vzpírat se dá i s postižením, klidně i tělesným," dodává, že sport ji napravil lehkou skoliózu.

V trhu na závodech zvedne 77, v nadhozu 91, v dřepu 120 kilogramů.

Je čtyřnásobnou mistryní republiky a medaile bere pravidelně.

„Necením si jich ale tolik jako toho, že jsem mohla být dvakrát na mistrovství Evropy. Ještě důležitější pro mě je, že jsem v historickém žebříčku top deseti vzpěraček. Závody jsou někdy o náhodě, ale místo v téhle tabulce si mohu vybojovat jen sama," popisuje svou největší osobní motivaci.