Poprvé na Broňu Bičanovou nemoc zaútočila v roce 1981, ale lékaři diagnózu potvrdili až o několik let později. „Začátek si pamatuji přesně. Byla jsem tehdy trochu nemocná a šla jsem do kina, kde jsem zničehonic téměř přestala vidět na jedno oko, viděla jsem zamlženě. Proto si to docela dobře pamatuji. Tehdy jsem však ještě nevěděla, co mě čeká,“ vypráví Broňa Bičanová.

„Nemoc se rozvíjela postupně. Ochrnula jsem na pravou ruku, pak jsem prošla různými vyšetřeními, ale diagnózu lékaři potvrdili až v roce 1995, kdy jsem byla na magnetické rezonanci,“ pokračuje žena.

Kvůli onemocnění se nemůže věnovat své profesi zdravotní sestry. Třásly se jí ruce, takže neudržela injekční stříkačku a byla stále unavená. „Dost často mě tato nemoc omezuje právě únavou. Tělo je těžké, neobratné, ale záleží na konkrétním dni a stupni zátěže. Ráno si naplánujete, co všechno byste mohli udělat, a za dvě hodiny zjistíte, že to nejde, že se hodně přemáháte. Postupně si začínáte z úkolů ubírat. A to je právě omezení, které nemoc dennodenně připomíná,“ přiznává Broňa Bičanová.

Důležitá je i podpora rodiny, protože bez toho by byl život ještě těžší. „Jelikož s nemocí žiji už delší dobu, můžu říct, že se na ni dá zvyknout. Proto, aby se člověk cítil silný, ale musí něco dělat. Třeba cvičit, nesmí tomu podléhat,“ říká Bičanová. „Nejsem až tak těžce postižená, ještě to nějak zvládám, ale u některých forem roztroušené sklerózy to postupuje velmi rychle i při včasně zahájené léčbě. Člověku ochrnou končetiny, špatně vidí, má problémy s koordinací pohybu, ztrátou motoriky, je unavený, zapomnětlivý a k tomu se přidají deprese a další problémy. Je to začarovaný kruh. A když člověk nemá partnera, který mu pomůže, tak propadá této nemoci víc a víc.“

Právě proto, že ví, jak těžké je s roztroušenou sklerózou žít, snaží se pomáhat stejně nemocným lidem. Vede totiž olomouckou pobočku Unie Roska, jejímiž členy jsou lidé stejně nemocní. „Scházíme se jednou měsíčně, povídáme si, předáváme zkušenosti a navzájem si radíme. Není dobré se uzavírat doma, tak se s touto nemocí bojovat nedá,“ dodává Broňa Bičanová.