Proč se firma rozhodla jít do doposud největšího kontraktu ve zdravotnictví (tři nemocnice najednou doposud nepřebrala) a pronajmout si krajské nemocnice? O tom, ale i o dalších investicích Agelu do českého zdravotnictví, dalších aktivitách a osobních snech Tomáše Chrenka hovoří v rozhovoru pro Olomoucký deník.

Proč jste se rozhodli rozšířit síť na střední Moravu? V čem je pro vás pronájem tří regionálních nemocnic tak zajímavý?

Pro střední Moravu jsme se rozhodli jednoznačně proto, že naše aktivity ve zdravotnictví jsou všechny soustředěny na Moravě - nemáme ambici expandovat dále do Čech. A střední Moravu považujeme za návazný region na severomoravský, navíc v Olomouckém kraji už máme naše aktivity v šumperské nemocnici.

Kalkulujete s možností jejich odkoupení někdy v budoucnu?

Zájem o budovy a pozemky nemáme. Nejsme realitní makléři. Vydělané prostředky hodláme investovat do provozování péče, ne do obchodu s nemovitostmi. Pokud je možnost k provozování zdravotnických zařízení, tak koupě nemovitostí je až na posledním místě. Snažíme se tomu vždycky vyhnout.

Jste zkušený byznysman se širokým záběrem aktivit. Proč vás zajímá zdravotnictví?

Zdravotnictví mě zajímá. Považuji je za odvětví, které má velký potenciál na zlepšení. Je to pro mě určitá manažerská výzva.

Začíná být soukromé zdravotnictví výnosný byznys?

Myslím si, že zdravotnictví nikdy nebude výnosným byznysem. Je to běh na dlouhou trať a často mě bolí, když velké finanční skupiny mají zájem podnikat ve zdravotnictví a jejich hlavních kritériem jsou ukazatele návratnosti investic nad třicet procent. To ve zdravotnictví nemá obdoby. Zdravotnictví je skutečně záležitost dlouhodobá.

Je pravdou, že i finančník Petr Kellner, když se jej novináři zeptali, je-li pro něj ještě Česko zajímavé, zmínil právě zdravotnictví, kde je podle něj prostor pro investování…

Skupina Agel tady má čtrnáctiletou historii. To jsme neobjevili teď.

Když jsem zmínila nejbohatšího Čecha, na kolik si vy osobně ceníte svůj majetek?

Svůj majetek jsem v žádném případě nepočítal. Mám více závazků, hlavně ke splnění těch projektů, které jsem začal.

Většina těch nejbohatších českých byznysmanů přesunula sídla svých firem za hranice - do Holandska nebo třeba na Kypr. Pokud vím, vaše společnosti jsou tady. Uvažujete taky o přesunu? Proč?

Nemáme zájem měnit sídlo. Veškeré moje aktivity, které mám, ať v oceli nebo energetice, mám všechny domicilované v Čechách.

Poohlížíte se po investicích do zdravotnictví v zahraničí? Uvažujete síť rozšířit na jih Polska nebo na Slovensko? Prý tam již monitorujete situaci.

Na Slovensku jsme už koupili první nemocnici. Je to zařízení menšího poliklinického typu v Bratislavě. V současnosti jednáme s jednotlivými vyššími územními celky, kde diskutujeme o možnosti spolupráce.

Monitorujete i jižní Polsko?

Polsko je v současnosti hodně komplikované především z pohledu kvality poskytované péče. Měli jsme tam jeden projekt. Ale naši lékaři se po čtrnácti dnech vrátili zpátky, že v takových podmínkách nejsou schopni pracovat.

Kolik jste už investovali do českého zdravotnictví? Hovoří se o částce blížící se jedné miliardě korun.

Už je to přes miliardu korun.

Je pravdou, že peněz na další investice do zdravotnictví byste zřejmě mohli mít dost, když si představím, že jen za loňský rok Moravia Steel vydělala vám a vašim třem společníkům šest miliard korun.

Společnost Moravia Steel a moje podnikatelské aktivity v oceli nespojuji se zdravotnictvím.

Je v českém zdravotnictví, které může být dynamičtějším oborem než ocelářský průmysl, podle vás velký prostor pro růst?

Rozumím, kam míříte, ale je otázka, o jakých finančních objemech se bavíme. Zdravotnictví je o desítkách a stovkách milionů korun, ocel je o miliardách a desítkách miliard. Je to vzájemně nesrovnatelné. Zdravotnictví ale vykazuje kontinuálně vzrůstající křivku, především z důvodu, že lidé vydělávají více a o své zdraví se bojí stále více a více. Proto to procento HDP, které bude investováno do zdravotnictví, samozřejmě bude růst. Ocel je někdy nahoře, jako poslední tři roky, někdy dole. Cykličnost ve zdravotnictví je výrazně menší než v oceli.

O čem ještě sní tak úspěšný byznysmen, jakým bezpochyby jste? Nebyl jste zase až tak daleko od ovládnutí celého českého ocelářství - pokud by se podařilo spojit všechny tři severomoravské ocelárny…

Ano. Ten český ocelářský podnik ale nebyl o nějakém mém osobním cíli. Pro českou ekonomiku to bylo rozhodně lepší řešení, než jako to nakonec dopadlo. Na toto téma v současnosti dokončuji habilitační práci na VŠB… Jaké mám sny? Jsem spokojený. Mám takové drobné výzvy typu Středomoravské nemocnice v Olomouckém kraji. Dnes už v rámci postupující globalizace není doba na vytváření nějakých gigantických nadnárodních celků a rozhodně nemáme za cíl ovládnout české zdravotnictví. Ta symbióza státního a privátního sektoru ve zdravotnictví musí být výrazně vybalancována ve prospěch veřejného sektoru.

Zajímalo by mě spojenectví s velkým hráčem na poli farmaceutického průmyslu – izraelskou firmou Teva. Ta je velkým producentem generik a má i vlastní vývoj. Takové spojenectví, to by byl velmi dobrý tah.

Teva je pouze náš obchodní partner.

Uvažujete o tom, že byste se finančně podíleli na vývoji moderních léčiv?

Toto do budoucna může dotvořit rámec naší skupiny. Momentálně ale máme jiné priority. Každopádně je to do budoucna zajímavé.

Již nyní se spekuluje o tom, že ve vašich zařízeních je větší podíl generik, než je průměr v tuzemsku či EU. I když z pohledu pacienta jsou generika plnohodnotnými léky se stejnou účinnou látkou jako obsahuje originál, pro odběratele znamenají podstatně zajímavější ceny.

Dnešní ekonomická úspěšnost ve zdravotnictví není jenom o racionalizaci, ale i o vzájemném vztahu mezi farmaceutickými firmami a provozovateli péče. Samozřejmě velké farmaceutické firmy považují obchod s generiky za svoji konkurenci. Myslím si, že průměr generik používaný u nás je naprosto adekvátní celé České republice.

Neuvažujete do budoucna o vlastní zdravotní pojišťovně? Třeba koupením menších, zaměstnaneckých pojišťoven? To by byl rovněž zajímavý tah.

Bez komentáře.

Říká se o vás, že chodíte mezi zaměstnance a nemáte problém s nimi komunikovat. Zaměstnanci středomoravských nemocnic, které jste získali do pronájmu, mají strach o místa a platy. Oprávněně?

Mám rád komunikaci se zaměstnanci. Je to nutné. A pokud jde o zaměstnance těchto tří nemocnic, bude spousta setkání. Že nemusejí mít strach, jsme již řekli.

V Třineckých železárnách a jejich dceřiných společnostech, které vloni přinesly velmi dobré výsledky, jste vyplatili osmi tisícovkám zaměstnanců mimořádné odměny ve výši stovky milionů korun. To je jim jistě příjemné.

Dostali sto milionů. Kdo si zaslouží, tomu to patří. Podíl na hospodářském výsledku, který byl, přinesli i zaměstnanci a je třeba to odměnit.

K nemocnici v Šumperku máte bližší vztah, než že tam „jen“ provozujete jednu z nemocnic sítě Agelu. Před pár měsíci se vám v tamní porodnici narodila dcera Sofie. Vybrali jste nemocnici záměrně, nebo byla v tu chvíli nejblíže?

Nebyla to náhoda. Bylo to plánované. Jednak z důvodů, že nemocnice je součástí našeho řetězce, ale především z důvodů kvality tamní porodnice. Všichni se divili, proč ne v Praze, snažili se nás dokonce přesvědčit, ať rodíme U Apolináře, že tam rodila paní Bílá a podobně, ale není přeci důležité, kdo tam rodí, ale kdo rodí.

Na rodném Slovensku působíte jako honorární konzul Kostariky…

Je to tak. Mám konzulát, mám tajemníka, vedeme agendu udělování víz, nostrifikace diplomů, pomoc Kostaričanům, když jsou tady. Proč Kostarika? To má několik důvodů: s Kostarikou jsme měli několik investičních aktivit a poznal jsem tam několik lidí, kteří potřebovali zařídit některé svoje zájmy na Slovensku a požádali mě o pomoc. Jeden z důvodů byl zrušení víz pro kostarické občany na Slovensku.

Budete se prý podílet na natáčení filmu o nejslavnějším českém vězni Jiřím Kájínkovi.

Jsme už v celkem pokročilém stadiu. Pokud bude předložen kvalitní scénář, jsme rozhodnuti film natočit. V současnosti se dopracovává tuším třetí verze scénáře. Myslím, že to bude divácky zajímavé.

Kdo je Tomáš Chrenek

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě, kde získal i doktorát. V roce 1997 odkoupil s několika dalšími manažery od původních vlastníků (skupina kolem Milana Šrejbra a 1. SILAS) majoritní podíl v Třineckých železárnách (TŽ), a to prostřednictvím obchodní společnosti Moravia Steel (MS). Do skupiny TŽ/MS patří i filmové ateliéry Barrandov Studios a několik menších provozů, hutí a železáren v ČR. MS drží licenci na digitální vysílání (TV Barrandov). Přes skupinu Agel je Tomáš Chrenek spoluvlastníkem největší privátní sítě zdravotnických zařízení ve střední Evropě. Má také 41% podíl v energetické firmě Moravia Energo.
Ve většině společností zastává Tomáš Chrenek pozici předsedy dozorčí rady.