Rozhodli jsem se lidem do Plumlova přinést sluníčko, říká Veronika Žilková

Sedí to i kontextu toho, co mi následně během vzájemného povídaní prozradila. Rozhodla se totiž se svou hereckou partou přinést lidem do Plumlova sluníčko. Během rozhovoru, kdy by si mohla trošku odpočinout, stejně pak pořád sršela elánem a chvílemi vyskakovala z lavičky, aby probíhající zkoušku korigovala.

Od rána do noci

„Zkoušíme teď každý den od rána až do noci. Dnes jsem byla vzhůru už dvě hodiny po půlnoci, mám totiž obrovský pocit zodpovědnosti, aby se představení podařilo, aby někdo nezapomněl text, aby nikdo na scéně nezakopl, zkrátka, aby vše běželo jak má,“ vysvětluje mi.

U nádraží v Náměšti vznikne knihovnička. O muzeu a kavárně se rozhodne za rok

A jak se vůbec stalo, že na plumlovském zámku organizuje divadelní festival?

„Myšlenka něco takového uspořádat mi poprvé proběhla hlavou na jaře po návratu z Izraele. Kvůli koronaviru se nevědělo, co vlastně s námi herci v létě bude. Tak jsme se s kolegy rozhodli pro takový kulturní restart ve snaze dostat divadlo svým vlastním způsobem přímo mezi lidi. Morava se pak nabízela, můj dědeček byl olomouckým hejtmanem, tak zde mám vlastně své kořeny,“ popsala.

A vzápětí rázně vyskočila, aby předala své poznatky k probíhající zkoušce.

„Můžeš dát ten začátek, tu španělskou chůzi s větším důrazem,“ volala na jednoho ze svých kolegů.

V zámeckých kulisách

Z plumlovského zámku a jeho nádvoří je herečka opravdu nadšená.

„Vypadá to tady, jakoby to tu vše postavili právě kvůli nám, kvůli naší hře. Zámek i zarostlý a pustý hrad jsou parádní kulisou. A hrát tady zámeckou komedii je tak radost,“ vyznala se s úsměvem.

Spolu s ní se představení účastní dalších devět herců.

„Jsou tu mí kolegové z Prahy, ale i herci z Brna a také místní ochotníci. Chtěli jsme, aby nás celé městečko přijalo za své a festiválek si vzalo za vlastní. Chtěli jsme se pokusit o takovou decentralizaci kultury v našem provedení. A to se snad daří. Je vidět, že se místní lidé na představení těší. A třeba sama paní starostka nám dnes před chvílí přinesla nádherné občerstvení v podobě vlastnoručně připravených minikoblížků a sekané. Moc jí i dalším Plumlovákům děkujeme, cítíme se tu jako doma,“ chválí si paní Veronika.

S láskou a srdcem

Předtím na zkoušce a i teď během rozhovoru z ní stále sálá energie.

„Věřím, že když člověk něco dělá s láskou a srdcem, tak se mu to v dobrém vrátí,“ podotýká k tomu.

Samozřejmě jsme zabrousili i na téma vlastního představení, které herci při premiéře a následných šesti reprízách plumlovskému obecenstvu předvedou.

„Naše komedie Ženy a sluhové, jejímž autorem je španělský barokní spisovatel Lope de Vega, byla nejprve ztracena a pak znovuobjevena po dlouhých staletích teprve v roce 2013 v madridské knihovně. Půjde tak o českou premiéru a vlastně teprve její čtvrté uvedení na celém světě vůbec,“ uvedla zaníceně a s úsměvem dodala, že shodou okolností bylo dílo tohoto dramatika součástí i její maturitní otázky.

„Je to hra o lásce, žárlivosti a intrikách pana hraběte, který měl pocit, že každá dívka v kraji mu musí patřit. Inscenace má i svou detektivní zápletku, a protože se v době, kdy byla vytvořena, hojně využívalo dvojníků, tak i v této hře existují hned dva Donové Pedrové,“ popsala herečka.

Diváci představení uvidí každý den od 13. do 19. srpna vždy od 17 hodin.

„Na noční osvětlení hry jsme neměli prostředky, tak jsme zvolili čas, kdy by mohlo být zámecké nádvoří zalité pomalu zapadajícím sluncem. Snad nebude příliš větrno, to by nás hodně potrápilo,“ doufá herečka.

Dobrovolníci každým coulem

Celý festival se odehrává na dobrovolnické bázi.

„Jsme úplně závislí na divácích, kolik jich přijde. Vstupné rovná se vlastně jediný honorář herců,“ zmínila se paní Veronika.

Vestibul divadla čeká změna, prosvětlí jej replika nacisty zničeného vitráže

Přesto všechno se ale s kolegy rozhodli volnými lístky podpořit ty, kteří si to podle nich zaslouží nejvíc.

„Sto čtyřicet volňásků putuje dětem do dětských domovů a klientům domovů pro seniory v okolí, věříme, že právě tyto instituce v době koronavirové hodně strádali a strádají. A tak jim snad uděláme naším představením radost. Jsme prostě dobrovolníci, kteří se rozhodli do Plumlova lidem přinést sluníčko,“ vyznala se Veronika Žilková na závěr našeho povídaní a s grácií sobě vlastní se vrhla do vln právě probíhající zkoušky, kde už byla znovu žádaná a potřebná.

Na zámku jsem měl s sebou i své děti. Cestou domů jsem se jich pak zeptal, jak na ně paní herečka působila. Mladší Sárinka prohlásila: „Tati, vypadala jako Ferda Mravenec.“ A vlastně se tak docela trefila, protože nejen svou vizáží s uhrančivýma očima celá v černém a s červeným šátkem na krku, ale i svou energií, pracovitostí a pílí tak trochu toho Ferdu opravdu připomínala.

Zdroj: Archiv festivalu