Ty v olomoucké mykologické poradně nezaskočila. Ani deset dalších houbařů, kteří přinesli ukázat různé druhy konzumních i jedovatých úlovků. Houbaři se konečně dočkali. Sezona lovců s košíky a kudlami je konečně tady.
„Rostla v trsech. Podél cest jsou toho mračna,“ popisovala stanoviště Olomoučanka.
Šlo o pozoruhodný kousek – líhu srostlou. Donedávna byla ceněna jako jedlá, dokonce jako tržní houba.
„Pozor! Je vedena jako jedovatá. Obsahuje karcinogenní látky, což se dříve nevědělo,“ upozornil houbařku Libor Mazánek z Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje a zároveň vedoucí olomoucké mykologické poradny.
„Má takový nasládlochemický pach. Zkuste!“ podával ženě lupenitou houbu.
Vějířovec u pařezu
Část plodnice jedné z největších tuzemských hub, vějířovce obrovského, přinesl do poradny pan Brynda. „Rostl u pařezu ve Smetanových sadech. Byl takto vysoký a takto široký,“ roztahoval ruce senior.
„Nejsou jedovaté, ale kuchyňský význam není žádný. Choroš,“ vysvětloval Libor Mazánek houbaři.
Žampiony v igelitce
Větší rozruch než s největší houbou však vnesl senior do poradny igelitovou taškou plnou pečárek.
„To mám k večeři. V Olomouci mám takových míst pět. Jsou to dva druhy,“ ukazoval obsah odborníkům, kteří zkontrolovali, zda nezahlédnou pečárku zápašnou. Nebyla tam.
„Díváte se, když sbíráte pečárky, zda nežloutne?“ připomněl znak mírně jedovatého „žampionu“.
„Neměl byste je nechávat v igelitové tašce, ve vyhlášce je dokonce napsáno, že se houby mají dávat výhradně do košíku, pokud jsou určeny k prodeji na trh,“ zavolal na odcházejícího houbaře Mazánek. Ten ve dveřích mávl rukou, že košík určitě kupovat nebude.
Do mykologické poradny chodí zájemci nejen určit nalezenou houbu, ale i pro recepty. Anebo se pochlubit s vlastními nápady na využití houby v domácí gastronomii.
„Vějířovce jsme zkoušeli naložit do alkoholu. Jako se dává hořčák. Na pár hodin. Je to dobré. Zajímavá chuť,“ doporučovala houbařka z Olomouce.
Na muchomůrkách si pochutnali
V pondělí přišlo za odborníky do Vlastivědného muzea v Olomouci ještě deset dalších houbařů. Jiní nechali úlovek na recepci, například hřib koloděj nebo hřib medotrpký.
„Toho bylo už minulý týden hodně. Plodnice nejsou jedovaté, ale v kuchyni nemá užitek. Má zprvu nasládlou a pak hořkou chuť,“ nabízel Libor Mazánek k okoštování a připomněl, že chuť je v řadě případů důležitý znak pro určení druhu houby.
„Paradoxně u muchomůrky zelené si řada přiotrávených lidí pochvalovala, že si ještě nikdy na houbách tak nepochutnala,“ usmál se.
Plné lesy, ale dost kousků je červivých
Podle mykologa Jiřího Polčáka jsou už v těchto dnech lesy plné hub.
„Jsou v nich kvanta hřibů smrkových, dubových, kozáků, křemenáčů, z jedlých pak hojně rostou také růžovky. Ale pozor! Hodně roste muchomůrka zelená, tygrovaná a závojenka olovová,“ upozornil mykolog na jednovaté druhy.
Hub je sice hlavně ve vyšších polohách a jehličnatých lesích plno, ale většina je červivá. Je totiž stále hodně teplo.
„Lidem to nevadí. Berou všechno. Pak jsou toho plné popelnice,“ uvedl Polčák.
„Červivé nevadí, je to trocha proteinu, ale plesnivé by lidé neměli v žádném případě sbírat a konzumovat. Nepomůže ani vyřezat plesnivou část plodnice. Houba je již napadena celá,“ varoval mykolog.
Mykologická poradna:
pondělí
16.00 až 17.30
Vlastivědné muzeum v Olomouci
nám. Republiky 5