„Jsem se svým životem celkem spokojený. I na vozíku se dá žít relativně plnohodnotně. Člověk se s tím musí smířit a najít si i ty hezké věci. Někteří lidé jsou na tom ještě hůř,“ zdůrazňuje Roman Škrob ze Šternberka.

Před osmi lety skočil do rybníka a zranil se. Od té doby je na vozíku, víc než polovinu těla má ochrnutou a necítí ani prsty na rukou. I přesto se však se svým osudem popral, pracuje, hraje divadlo a začal opět studovat. Chuť do života rozhodně neztratil.

„Lékaři mi tehdy přímo neřekli, že nebudu nikdy chodit, ale ani mi nějaké velké naděje nedávali. Byl jsem však vždycky flegmatik, a když to trochu zjednoduším, než mi pořádně došlo, že nebudu chodit, tak jsem si na to zvykl. Řekl jsem si, asi to tak mělo být,“ vysvětluje vystudovaný pedagog, který však pracoval i jako ostraha.

„Učil jsem jen rok. Děti mi přerostly přes hlavu, a tak jsem si řekl, že tímhle směrem se nebudu ubírat, a hledal jsem něco jiného. Nakonec jsem skončil jako ostraha masokombinátu. Když se mi stal úraz, tak jsem měl v září nastupovat do školy v Kojetíně, jenže já se v červnu zranil. Už jsem to nestihl,“ pokračuje muž, který bydlí s rodiči v domě s pečovatelskou službou ve Šternberku.

Když se tam před třemi lety přistěhovali, dostal od tehdejší ředitelky pracovní nabídku.

„Práce přišla za mnou, a já ji přijal. Je to čtvrt úvazku, přepojuji telefony, dělám poradenskou činnost a vyrábím různé letáky na akce, které tady pořádáme. Pracuji na počítači,“ vyjmenovává Roman Škrob, který nezahálí a od září je dálkovým studentem olomoucké Vyšší odborné školy – Caritas. Studuje obor sociální a charitativní práce.

Další plány? Seskok padákem a pyramidy

V dubnu se mu však splnil sen, a to zahrát si divadlo.

„Byl to můj nápad. Máme tady kroužky, zájmové kluby, a tak mě napadlo, že by nebylo špatné udělat divadlo i pro seniory. Že by nacvičili nějaké představení a já bych se k nim přidal, byl to můj sen zahrát si někdy divadlo,“ vysvětluje muž, který si ještě chce vyzkoušet tandemový seskok a lákají jej pyramidy.

Několik seniorů se přihlásilo, přidali se studenti a prvním představením byla Dívčí válka.

„To jsme odehráli v dubnu a teď připravujeme Babičku v trenkách. Premiéra by měla být příští rok opět v dubnu,“ podotýká a dodává:

„Jsem však hrozně rád, že mám takové zázemí, ne všichni rodiče se k tomu odhodlají, že se budou starat o syna, se kterým je spousta práce. Starají se o mě a za to jim děkuji.“