V rozhovoru se rozvyprávěl o své sbírce, vášni k hudbě, začátcích i plánech na rozvoj své olomoucké galerie.

Heavy, co je ta vaše Rocková galerie? Je to obchod, galerie, je to muzeum? Co to je?
Všechno dohromady. Snažím se tady prostřednictvím plakátů a kolekcí přiblížit tu dobu dávno minulou, šedesátý léta, mladým. Aby tak jako já podlehli tomu kouzlu Beatles a tak dále. Takže je to prodejna, galerie, všechno dohromady… Musí se to nějak uživit.

Máte spočítané, kolik artefaktů vaše sbírka obsahuje?
Ne, nepočítám to, protože by mně z toho asi hráblo.

Jaké jsou největší rarity, které návštěvníci tady v galerii můžou vidět?
Původní „Sticky Fingers“ se zipem od Andyho Warhola (deska Rolling Stones, na jejímž obalu jsou jeansy s funkčím zipem, pozn. red.), Jethro Tull, deska „Stand up“, původní otevírací verze s takovým leporelem. Těch věcí je strašně moc, já to takhle už ani neřeším, já to prostě hromadím (směje se). To je nemoc.

Kdy jste Rockovou galerii otevřel? A jak se ten nápad vlastně zrodil?
To už je deset let. Roky 2013 až 2014. To letí, to je strašný (smích). Přestal jsem totiž pracovat jako řidič kamionu a říkal jsem si, co budu dělat dál? A já jsem takovej činorodej blázen, tak jsem napsal knížku, má dvě a půl kila a jmenuje se „Rock je můj život“. No a říkal jsem si, co budu dělat dál? Mám takový obrovský sbírky, tak to vystavím! No, tak to vzniklo. Chtěl jsem to ukázat veřejnosti.

Jak jsou na tom dnes klasické desky, prodávají se víc než CD? Jaký je trend?
No, spíš bych řekl, že ten prodej stojí. Ale když už, tak spíš vinyly.

Jak jste se z obyčejného fanouška stal sběratelem a kdy jste začal sbírat ve velkém?
Začal jsem už asi v patnácti letech. Já jsem toho měl haldy. Měl jsem třeba celý kompletní ročníky hudebních časopisů, Brava, Music Expressu, Popu, německých časopisů. Já jsem původně Západočech, sudeťák, takže tam se to dalo sehnat. Já toho měl vždycky kvanta.

Američani měli Woodstock, my Plastiky a burzy

Takže pro vás nebylo těžké ty věci shánět? Za minulého režimu to obvykle šlo hůř…
No za minulýho režimu…, to bylo všechno spatně. Ale měli jsme tehdy takový tajný burzy na vinyly, ty byly v Praze, měli jsme je u letenskýho tunelu, tam v parku. A jinak v Sokolově, odkud pocházím, tam se to vozilo z Německa. Vozili to týráci, kteří vozili brikety. Takže sehnat se to dalo. Když ses snažil, taks to měl.

Jaké máte na celou tu dobu vzpomínky? Jak u nás tehdy undeground a celá ta muzika fungovala?
No, mělo to kouzlo, neskutečný kouzlo. To už se nevrátí. To bylo prostě, jako když měli Američani Woodstock, tak my jsme tady měli ty Plastiky, Dégéčka (kapely Plastic People a DG-307, pozn. red.) a ty burzy. To byla jiná doba.

Po revoluci jste se pak zabýval rockovou novinařinou.
Já jsem si založil svůj vlastní magazín „Heavy World“, to bylo v roce devadesát osm nebo devadesát devět, ale to stálo takový prachy, že jsem toho rychle nechal. Asi jen rok a půl to fungovalo.

close Zdeněk 'Heavy' Holeček provozuje Rockovou galerii na Dolním náměstí v Olomouci info Zdroj: Jakub Jašek zoom_in Zdeněk 'Heavy' Holeček provozuje Rockovou galerii na Dolním náměstí v Olomouci

V roce 2020 jste měl v Šantovce výstavu. Co bylo k vidění tam?
Tam jsem vystavoval sto padesát koláží a plakátů, který vytvářím z obalů desek. Protože mě se ty obaly natolik líbí, ta grafika i ti interpreti jsou mi tak sympatický, že vždycky vytvořím nějakou koláž a dám to na velkej papír pod sklo. Takže tam bylo sto padesát těchto obrazů.

Kdy jste ty koláže začal dělat?
To dělám celej život, od mládí. A ještě pořád to dělám. Teď jsem udělal koláž Tiny Turner, když nedávno zemřela, pak jsem dělal Janis Joplin. Tak různě, jak mě to napadne. Teď k tomu píšu novou knížku.

Vaše první knížka vyšla v roce 2018. Jmenuje se "Rock je můj život", má pět set stran a jak jste sám říkal, váží dvě a půl kila. O čem je?
No, je o mým životě, protože rock je můj život, je to moje autobiografie. Od mládí tam popisuju svůj život i tu dobu, komunisty. Na to se nedá zapomenout, to všechno tam je. A je to v souvislosti s hudbou, je tam ten vývoj hudební, ta historie, co jsem kdy začal poslouchat a tak. A má to celkem úspěch, dobrou odezvu. Jeden pán mi dokonce říkal, že by to měla být povinná četba na školách, tak to mě potěšilo. A teďka píšu další knížku, ta se bude jmenovat „Říkají mi Heavy“.

Jak ta vaše přezdívka vlastně vznikla?
Vznikla tak, že už jsem měl dost undegroundu včetně Zappy, Plastiků, Dégéček. Mě už to nebavilo, přežral jsem se toho. A najednou jsem slyšel novou vlnu britskýho heavy metalu: Judas Priest, Iron Maiden, Saxon, Krokus… To jelo najednou! Krátký tříminutový skladby, melodický, to mě vzalo úplně! Já už najednou nebyl zvědavej na dvacetiminutový písně, takový různý těžký kompozice. Takže jsem přešel na heavy metal. Tak proto Heavy.

"Metal s tebou" se zrodil v kamionu

A kdy vzniklo vaše heslo „Metal s tebou!“, které je vyřezané také na dveřích rockové galerie?
Protože, když jsem jezdil dřív kamionem, tak se na vysílačce lidi zdravili, ani nemůžu říkat, jak. Já jsem jim jednou vynadal a řekl jsem, zkuste: „Metal s váma", potřebovali byste psychotesty, jak se tady titulujete. Oni se začali smát a od té doby se to chytlo a já to říkám. To už je tak třicet, čtyřicet let, já už nevím ani. Ono to tak zlidovělo, lidem se to líbí, tak to používám.

Hodně jste se nacestoval. Také po rockových a metalových koncertech v zahraničí..
Celý Německo, Holandsko, v Dánsku jsem byl, v Anglii. Tam si toho vážím nejvíc, protože jsem viděl Kiss v Donington Park, to bylo neskutečný.

A na jaký koncert vzpomínáte nejraději?
Těch je tolik… Švýcarští Gotthard, to byl neskutečnej koncert, pak první koncert Rammstein v Česku, v Ostravě, první koncert Maidenů v Praze.

Také jste zažil několik setkání s velkými muzikanty.
Vážím si setkání s Davidem Coverdalem z Whitesnake a Deep Purple, osobně jsem se s ním poznal, Zakk Wylde (kytarista Ozzyho Osbournea, pozn. red), ten byl úplně neskutečně hodnej. Dee Snyder z Twisted Sisters, všechny tyhle persony. Vince Neil z Mötley Crüe.

Jací byli? Třeba Vince Neil. Je takový, jak o něm vypráví film The Dirt?
Né, on byl strašně hodnej, skromnej. Viděl jsem se s ním ve Vizovicích na Masters of Rock, fotili jsme se tam spolu. Byl normální. Když se k nim chováš slušně, tak oni jsou k tobě taky slušní, je to vzájemná věc.

Hudba tě nemůže nasr…

Kdybyste měl jednu kapelu vyzdvihnout nad ostatní, která by to byla?
Uriah Heep. Uriáši.

A proč zrovna tato skupina?
Ta jejich melodická linka. A když tam byl ještě první zpěvák, David Byron, tady je (ukazuje na plakát za sebou), tak to bylo neskutečný, ta harmonie vokálů byla úplně neskutečná. A zajímavý taky je, to jsem se teď po letech dozvěděl, že měli zkušebnu ve sklepě, kde za zdí v sousedním sklepě zkoušeli Deep Purple. No já z toho málem omdlel. Ale teda Uriah Heep, jednoznačně. Do odchodu Davida Byrona. Ten měl charisma, tenhle chlap, ten to měl v sobě.

close Zdeněk 'Heavy' Holeček provozuje Rockovou galerii na Dolním náměstí v Olomouci info Zdroj: Jakub Jašek zoom_in Zdeněk 'Heavy' Holeček provozuje Rockovou galerii na Dolním náměstí v Olomouci

Jaké je podle vás poslání hudby?
Poslání hudby, to je spojit lidi napříč věkem. Hudba je radost, je to poznávání a hlavně je to relax. Když ji vnímáš tak, jak máš, tak ti to dělá jenom radost. Hudba tě nemůže nasr… Nas…nej seš akorát ty, a tak si pustíš hudbu.

A čím je oproti jiným stylům výjimečný rock a metal? Jakou má přidanou hodnotu třeba ve srovnání s popem?
Když metal v roce asi osmdesát jedna vznikl, tak to byla nová kulturní revoluce. Vždycky to jsou takový dvouletky – punk rock trval necelé dva roky, ale ta revoluce byla taky potřeba – a metal je tady vlastně dodneška. Teď znovu přišla obroda metalu, teď se to zase vrací. Ale je to taky proto, že lidem už došly nápady, takže už je jenom recyklujou, už na to nemají potenciál, ty mozkovny. A ti lidi, kteří metal založili, Sabbathi (kapela Black Sabbath, pozn. red.) a další, ti mají dneska sedmdesát čtyři, sedmdesát pět let.

Maneskin, ti mě dostali

Vidíte nějakou budoucnost metalu?
Ten tady bude navěky. A rock taky. Ale už nepřijde nikdo s žádným nápadem, to nejde. Vždycky už tam bude cítit ozvěna nějaké staré kapely. Ony totiž tyhle kapely, to je důležitý říct, neměly žádný vzory. Oni se stali sami sobě vzorem. Oni to vymysleli všechno od nuly, oni neměli nikoho, ke komu by vzhlíželi. To byl hard rock, tehdy se tomu neříkalo metal, a pak z toho teprve vznikl heavy metal.

Ze současné mladé rockové scény jsou hodně slyšet Maneskin. Líbí se vám?
Jojo, to jsou Italové, to šlape jak hodinky, vynikající. První album to byl výbuch nápadů, ale další už se zase motá v jednom začarovaným kruhu. Ale první album je naprostá bomba. To má energie na rozdávání. Přesně… Maneskin. Ti mě dostali!

V poslední době jste taky určitě zaregistroval, že Beatles vyšla poslední píseň Now and Then, kterou pomohla dokončit umělá inteligence. Líbí se vám, nebo vám to už přijde umělé a nezáživné?
To je pěkně udělaný. Mě to neurazí, je to pohlazení, vzpomínka. A pro mě obzvlášť. Beatles mě oslovili tak, že to se nedá ani definovat, člověk z toho byl vyřízenej. A oni nám je zakazovali, to byli blbci (smích)!

Co dál? Mám supr místo!

Co ještě čeká Rockovou galerii a celou vaši sbírku? Co plánujete?
No, já doufám, že bude vzkvétat. Mám možnost koupit strašně moc věcí, dobrých artefaktů z dob dávno minulých, ale musím na to vydělat. Jinak to nejde. A v dnešní době, aby ti někdo dal grant nebo něco, to je nemyslitelný. Rock byl vždycky na vedlejší koleji.

A nemáte s galerií ambice, že by jednou měla pobočku v zahraničí?
Ne, já to chci jenom tady. Nebo tak ještě přebudovat na jiným místě, víc frekventovaným, aby si lidi uvědomili, že to tady v Olomouci mají. Aby to každýho trklo, i ne-rockera. Galerie je sice spojovaná jen s rockem, ale já tady mám i jazz, soul, funk. Jedu napříč hudebním spektrem. Já nedělám žádný škatulky, sbírám všechno.

Máte jste si nějaké místo vyhlídl?
Ano, ale ještě o něm nebudu mluvit. Mám supr místo, doufám, že to vyjde. Ještě musím počkat, nenastal ten čas. Ale až to bude volný, tak to bude bomba.

JAKUB JAŠEK