Za projektem stojí soukromý investor, milovník umění a olomoucký patriot Robert Runták.

„Chci vybudovat místo pro lidi, jenž mají rádi umění, hezké věci a zároveň se chtějí podívat do zajímavé komunity lidí, a kteří se inspirují okolo sebe. Mohly by tam vznikat zajímavé spolupráce,“ říká v rozhovoru pro regionální Deník Robert Runták.

Pro své kulturní centrum jste si vybral budovu na Jungmannově ulici v Olomouci. Jaká je její historie?
Objekt byl postavený v roce 1908 a historicky měl několik funkcí. Prapůvodně to byla továrna na lehkou textilní a kožedělnou výrobu. Řada Olomoučanů si možná z 80 let minulého století bude pamatovat na to, že tam fungovalo učiliště TOS Olomouc. Studenti se tam učili obrábět kovy. Po roce 2000 tam byla Moravská vysoká škola a později se majitelé rozhodli objekt prodat.

Do budoucna by mělo ožít především uměním. Jak bude chystané kulturní centrum tedy vypadat?
Ještě před několika měsíci jsme uvažovali o tom, že bychom na stávající budovu postavili další dvě patra. Nakonec se to ale ukázalo, jako velmi komplikované, především z hlediska statiky. Mám-li to zjednodušit, tak se dá říci, že budova zůstane ve svém stávajícím tvaru, nahoru se přistaví jedno patro, takže trochu změní vzhled. Navíc celá stavba bude opatřena speciálním povrchem, který trošku změní její vzhled. Ale to, jak bude její kabát vypadat, bych si ještě nechal pro sebe. Na projektu pracují architekti z olomouckého studia Ječmen, jsou velice šikovní a kreativní a myslím si, že Olomouc může do budoucna získat velmi zajímavý objekt.

Volba realistické varianty

To jsou plány, jaká je ale realita? Už se továrna rekonstruuje?
V hrubých obrysech jsem o projektu mluvil už asi před rokem a předpokládal jsem, že v této době už budeme stavět. Bohužel kvůli různým komplikacím jsme se k tomu ještě nedostali. Přestože má budova velkou atmosféru, její technické parametry nás poměrně výrazně limitují. Projekt jsme proto museli asi dvakrát nebo třikrát předělávat. V určitém okamžiku byl až moc ambiciozní a pokud bychom ho chtěli postavit v této maximalistické variantě, částka za rekonstrukci by byla astronomická. Volíme proto realistickou variantu, kdy bychom měli v nejbližších týdnech začít nějaké základní práce. Doufám, že na začátku roku 2018 bude vydané stavební povolení a když všechno dobře půjde, celá budova by se mohla otevřít na jaře 2019.

Máte ambici, aby se z toho stala i architektonicky zajímavá stavba?
Myslím si, že architektura to bude zajímavá. Když se člověk podívá na práce, které architekti Ječmenu dělali, tak jsou za nimi kvalitní věci. Není to náhoda, že jsem si ke spolupráci vybral právě je. Navíc do toho jdou strašně moc srdcem, v čemž jsme na jedné vlně. Moc si přeji, aby se z toho stalo atraktivní a oblíbené místo zejména pro mladé, dynamické lidi.

Co by mělo centrum nabídnout?
Jsou to čtyři základní funkce. V celém přízemí bude pouze galerie s výstavní plochou zhruba 350 metrů čtverečních. V prostředním patře se počítá a coworkingovým prostorem, který nabídne společné pracovní zázemí pro větší počet lidí. Kdokoli, kdo bude mít zájem, si tam může pronajmout svoje místo. Na této části projektu pracuji společně se skupinou mladých lidí, kteří si říkají madnest, a jde z velké části o nedávné absolventy hejčínského gymnázia: Je s nimi perfektní spolupráce. Ve třetím patře bude kavárna s atriem a možností posezení na čerstvém vzduch. Kromě toho zde budeme mít rezidenční ateliéry pro výtvarné umělce. Počítáme s tím, že by na stáže do Olomouce dojížděli čeští i zahraniční umělci, proto pro ně řešíme v budově i ubytování. Na střeše pak bude přistavěný nový prostor, který zatím pracovně nazýváme lounge and artistic apartment. Jde o specifický prostor plný designu a umění, který bude možné si pronajmout, uspořádat tam třeba společenskou party. Tohle jsou věci, které v Praze fungují a vím, že v Olomouci nejsou. Mohlo by to být zajímavé i pro podnikatele a podobně.

Mix několika funkcí

Můžeme si tedy vaše centrum představit jako zmenšené a o další funkce rozšířené pražské Centrum současného umění DOX?
Dox byť má výrazně větší podlahovou plochu, nás v některých směrech inspiruje. Zároveň nás ale hodně zajímají coworkingy a huby, který známe z Prahy, Brna či Ostravy. Věřím, že to bude mix několika funkcí, které se budou mezi sebou doplňovat. Byl bych rád, aby i galerie byla koncipovaná tak, že lidé, kteří budou přicházet do coworku i do kavárny, budou do ní v určitém okamžiku vhlížet a bude je lákat dovnitř. Jednotlivé provozy by se měly prolínat, doplňovat se. Chtěli jsme i prostor pro designshop, ale místo pro něj jsme už nenašli, což je škoda. Chci vybudovat kulturní centrum pro ty, kdo mají rádi umění, hezké věci, nové technologie a zároveň chtějí být v kontaktu se zajímavou komunitou lidí. Mohly by tam vznikat zajímavé synergie.

Koho chcete v galerii vystavovat?
Naše představa je zatím rámcová, patrně se bude ještě měnit. Galerie bude v zásadě nekomerční, jejím primárním cílem nebude výdělek. V současné době uvažujeme o tom, že bychom tam pořádali asi pět výstav za rok, kdy by každá trvala zhruba dva měsíce. Dramaturgie by měla vypadat zhruba tak, že jedna z výstav by byla zahraniční, ve druhé bychom představili nějakého již etablovaného českého umělce, třetí něco hodně progresivního, mladého. Asi tak nějak. Jedna výstava za rok by pak byla z mé vlastí sbírky umění. Občas přijde na řadu určitě i kvalitní design. Ale jak říkám, tyto představy zajisté ještě doznají změn.


Proč jste si vybral pro své plány Olomouc?
Olomouc je kulturní město, má velkou kulturní tradici. Samozřejmě není to Praha, Londýn nebo New York, ale z mého pohledu je tady výborná perspektiva. Důležitým momentem pro mě je univerzita a velké množství mladých lidí, kteří tu studují. Studenti by tomu mohli dávat náplň a byl bych velmi rád, kdyby se částečně i sami uživatelé centra nějakým způsobem podíleli na jeho budoucnosti, kdyby ji pomáhali spoluvytvářet.

Projekt financujete ze svého, jste jediným investorem?
Celý projekt financuji sám. Může se ale stát, že bude vypsaný nějaký dotační program, ať už z Evropské unie nebo třeba z Ministerstva kultury a pak jej využijeme. Ale není to pravděpodobné. Rozhodně však nechci do našeho konceptu vnášet něco dalšího jen proto, že na to bude možné sehnat dotace. Koncepce a myšlenka objektu je velmi pevná, ustálená a nechci z ní kvůli možnosti čerpání veřejných peněz jakkoli uhýbat. Chci to podle svých představ. Není to rekonstrukce levná, i proto jsme přistoupil k redukci stavebního programu. Ukázalo se, že pokud bychom do toho šli naplno, cena by byla astronomická a už by to nebylo v mých finančních možnostech.

Je kulturní centrum, galerie vaším splněným snem?
Splněný sen to bude, až se centrum otevře. To, že jsme se do toho pustili, je prvním důležitým krokem. Teď potřebuji, aby se nám podařilo všechno dotáhnout. Úplně spokojený budu až tehdy, když se místo naplní lidmi, kteří to tam budou využívat a budou to mít rádi. Pak to teprve má smysl a já budu mít dobrý pocit z toho, že jsem pro Olomouc něco udělal.

Kdo je Robert Runták - věk: 41 let
- vzdělání: Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
- povolání: právník, podnikatel, investor
- olomoucký rodák a patriot
- vlastník jedné z nejlepších kolekcí současného českého umění
- člen akviziční komise londýnské galerie Tate Modern pro východní Evropu