U této instance skončil vzdor motoristy, jenž kritizoval, že na výsledku provozu radarů na I/46 ve Šternberku má zájem firma, od níž si město radary pronajalo.

Soud dal řidiči zapravdu. Zrušil předcházející rozhodnutí soudu i správního úřadu.

Pochybnosti o objektivitě přestupkového procesu a nasnímaných důkazů o překročení rychlosti se již podařilo městu vyřešit.

Smlouvu s firmou vypovědělo a radary odkoupilo do majetku města.

Řidič dostal pokutu vloni v květnu za to, že radar v srpnu předchozího roku zachytil, jak v úseku, kde je padesátka uhání rychlostí 62 kilometrů v hodině. Za to dostal pokutu 1500 korun.

Motorista se odvolal ke krajskému úřadu, který se však postavil za závěr šternberských úředníků.

Nevzdal se a uspěl

Řidič nerezignoval, ale podal žalobu ke krajskému soudu. Namítal, že instalaci a nastavení měřícího zařízení prováděl třetí subjekt – firma M & T, která je na výsledcích hmotně zainteresována.

Poukazoval, že s městem má podepsanou smlouvu o nájmu za užívání pronajaté techniky, kdy část je fixně daná, ale druhá je stanovena v závislosti na využití radarů – cena za jeden zaznamenaný přestupek odeslaný Městskou policií Šternberk byla stanovena na 65 korun.

Podle soudu ale firma vlastníci techniku nebyla schopna výsledky měření ovlivnit, měření se neúčastnila. Žalobu proto zamítl.

Nejvyšší soud: Stěžovatel má pravdu

Motorista si stál za svým a přistoupil k podání kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu. Ten případ prozkoumal a uzavřel, že stížnost naštvaného šoféra je důvodná.

„Stěžovatel má naprostou pravdu, že druhá složka odměny ve výši 65 korun za jeden zaznamenaný přestupek je jasná majetková účast na výsledku provozu zařízení. To však zpochybňuje objektivitu měření, neboť servis a upgrade zařízení provádí osoba, která má přímý majetkový zájem na tom, aby zajištěných přestupků bylo co nejvíce,“ odůvodnil předseda senátu Zdeněk Kühn v rozsudku, jehož kopii má Deník k dispozici.

Zároveň senát zdůraznil, že tím neříká, že firma skutečně celý systém nekale ovlivnila, aby zbohatla.

„Ovšem již samotná skutečnost, že bylo v jejím obchodním zájmu tak učinit, zásadním způsobem problematizuje výpovědní hodnotu důkazů pořízených měřícím zařízením," poukazoval NSS.

Soud proto rozhodnutí krajského soudu zrušil, stejně tak rozhodnutí olomouckého krajského úřadu.

„Na základě tohoto rozsudku vydal krajský úřad nové rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí Městského úřadu Šternberk zrušeno a řízení zastaveno,“ informoval Deník mluvčí krajského úřadu Vladimír Lichnovský.

Už neplatí nájem

Pokud by Šternberští nadále řešili překračování rychlosti projíždějících vozidel na základě důkazů pořízených ve stejném režimu, podle Lichnovského bude krajský úřad rozhodnutí o spáchaných přestupcích s ohledem na závěr Nejvyššího správního soudu rušit a správní řízení Šternberku zastavovat.

Město na základě závěru Nejvyššího správního soudu měření zastavilo.

„Jednali jsme s firmou a nakonec jsme se dohodli, že ukončíme spolupráci a radary jsme pořídili do vlastnictví města. Opět se měří a už nikomu neplatíme nájem,“ informoval Deník starosta s tím, že za obě měřící zařízení zaplatilo město do dvou milionů korun.

Zpomalení i miliony do rozpočtu

Radary umístěné v Olomoucké a Jívavské ulici si město od počátku pochvaluje.

Doprava na hlavním průtahu I/46, po kterém denně projede na deset tisíc korun, zklidnila. Na rovince v Olomoucké ulici řidiči zpomalují jako mávnutím kouzelného proutku.

Pochvaluje si i ekonomickou stránku. Ročně přinese měření do rozpočtu miliony korun. O rozšiřování radarů do dalších ulic zatím radnice neuvažuje.

Technologií, které obce a policie využívají, je celá řada. Radary ve Šternberku měří okamžitou rychlost v jednom průjezdním bodě.

Existuje také úsekové měření, které pracuje s kamerovým záznamem a průměrnou rychlostí, či laserové radary, které jsou v převážné většině používány v mobilní verzi.