Účast na projekci, která v multikině CineStar začíná ve 20 hodin, přislíbili kromě režiséra i představitelé hlavních rolí Robert Nebřenský, Andrej Polák, Petr Stach a Petr Lněnička.

Již od 16 hodin přitom bude na Horním náměstí probíhat road show, na níž vystoupí mimo jiné Olomoucký Swingband s evergreeny od Glenna Millera, Counta Basieho nebo Woodyho Hermana.

Na opětovné setkání s Marhoulem se těší Olomoučan Tomáš Labounek, který absolvoval natáčení jako komparzista a strávil díky tomu více než tři týdny v tuniské poušti.

Z Vysočiny do pouště

„Jsem velký fanda do vojenské historie, především pak do československého odboje. Někdy na začátku března loňského roku jsem se přes kamarády z Brna dozvěděl, že režisér Marhoul shání komparz pro svůj film Tobruk a dostal jsem také kontakt na velitele naší skupiny Viléma Fencla. Během července a srpna proběhly na Vysočině dva výcvikové tábory, kde si nás Fencl oťukal, a vznikly tři družstva po třiceti lidech, která měla odjet na natáčení v Tunisku,“ vzpomíná Labounek, který na čas vyměnil svou práci řidiče sanitky ve fakultní nemocnici za vojenský dril.

K setkání komparzistů s režisérem a producentem filmu došlo už na zmíněném táboře na Vysočině. „Poznal jsem, že je to správný chlap, na kterého se můžeme spolehnout. Vylíčil nám, co se od nás očekává, a dal prostor i k našim otázkám. Dokázal vytvořit přátelskou atmosféru, záleželo mu na nás a nedělal nějaké rozdíly mezi herci a komparzem,“ přiblížil Labounek.

Ke druhému setkání s Marhoulem došlo už přímo na místě natáčení. „Asi šest set kilometrů od přístavu Tunis je město Douz, kde sídlila francouzská cizinecká legie. Náš tábor ležel asi osmdesát kilometrů od tohoto města na místě bývalé pevnůstky. Dorazili jsme sem na konci srpna a režisér Marhoul nás hned na úvod seznámil s představiteli hlavních rolí. Měl enormní zájem na tom, aby se zde vytvořila dobrá parta,“ popsal Labounek.

Tuniská poušť měla představovat „filmovou“ Sýrii. Náročná realizace výcvikových scén často probíhala za padesátistupňových veder. „Dalo se na to ale zvyknout, navíc každé natáčení provázejí dlouhé pauzy, takže si člověk mohl vždycky zalézt do stínu,“ svěřil se komparzista, který už má zkušenosti s natáčením dokumentů Příběhy železné opony a Josef Bryks – Muž, který přecenil českou duši.

„Na place je to trochu jako na vojně. Čeká se, aby se spěchalo, a pak se spěchá, aby se čekalo. Většinou jsme začínali kolem osmé hodiny a končili pozdě večer. Zajímavé přitom je, že Arabové neustále kontrolovali, co se děje se zbraněmi. Ráno jste je na podpis vyfasoval a večer zase musel vrátit. Pak je Arabové naložili, zapečetili a odvezli pryč. V táboře nesměla být mimo natáčecí dobu jediná zbraň,“ prozradil Labounek a dodal jednu perličku.

„Údajně nad námi některý den přelétlo americké špionážní letadlo, které monitorovalo, jestli náhodou nejsme nějaká teroristická buňka. Naše fotky tak možná leží v archivu CIA,“ řekl s úsměvem Labounek.

Africký přístav na Slapech

Komparzista strávil v Tunisku tři týdny, natáčení Tobruku však pro něj skončilo až ve druhé polovině září, kdy na Slapech vznikaly scény „vylodění v Tobruku“.

Film už viděl a prý se v něm mihne asi třikrát. „Byl to hlavně velký zážitek a zkušenost, navíc oceňuji i režisérovu profesionalitu. Každý detail včetně tropických helem nebo opasků souhlasí, co nebylo originální, nechalo se vyrobit,“ zhodnotil Labounek.