„Zúčastnil jsem se všech ročníků, včetně nultého. Akorát minulý rok jsem vynechal,“ prozradil třiapadesátiletý chirurg se specializací na léčbu nádorových onemocnění slinivky břišní a držitel profesorského dekretu.

Čím si vás olomoucký závod tolik získal?
Má perfektní atmosféru a v mém případě není příliš složité se ho zúčastnit. Je to takové skloubení dostupnosti a toho, že to tady v Olomouci člověk zná. Je pozitivní, že závodník velmi dobře vnímá diváky a fanoušky kolem zdejší trati, kterých je opravdu hodně.

Jak se připravujete na letošní devátý ročník?
Moc se na to těším a trochu běhám (usmívá se). Nějakých sto kilometrů měsíčně. Bydlím na vesnici a běhám po lesích v okolí domu.


Je složité skloubit běh s funkcí ředitele fakultní nemocnice?
Není v tom žádná složitost, výborně se to doplňuje. Běh je k tomu velmi vhodný, protože nevyžaduje žádnou složitou přípravu a jde praktikovat téměř kdykoliv a kdekoliv. Já jsem začal běhat, až když jsem vstoupil na ředitelství, protože dřív jsem měl čas i na jiné sporty. Z časových důvodů jsem to ale pak zredukoval pouze na běh.

Máte zkušenosti i s jinými běžeckými závody na delších tratích? Můžete porovnat jejich atmosféru s tou v Olomouci?
V životě jsem běžel několik maratonů. Kromě pražského a vídeňského to byly takové menší maratony. Když to ale můžu porovnat, tak atmosféra v Olomouci je velmi dobrá. Navíc, půlmaraton se mi zdá vhodnější než maraton, to už je pro mě momentálně příliš dlouhá trať.

Stanovujete si časový limit, za který chcete půlmaraton uběhnout, nebo je vaším cílem si běh především užít?
Člověk do toho jde s tím, že si to chce užít, ale vždycky má v hlavě uložený nějaký cíl, kterého by chtěl dosáhnout. Běh pak získá ještě jinou dimenzi, když se závodník snaží splnit nějaký cíl, na který si myslí, že by aktuálně mohl mít.