RECENZE: Cosi fan tutte - neškodilo by více odvahy

Poměrně jednoduchá operní hříčka, jejíž zápletka je postavena na tom, že se dva kamarádi vsadí se svým známým, zda jim jejich snoubenky zůstanou věrné za všech okolností, dostala k výjimečné hudbě Wolfganga Amadea Mozarta s Nohavicovým přebásněním původního libreta Lorenza da Ponte do vínku nesporné kouzlo a živost.

V programu opery se diváci dočtou, že už v době, kdy tuto hru Mozart uvedl svému publiku (26. ledna 1790, pozn. redakce), nebyla kritiky přijata nijak nadšeně.

Jejich výtky se většinou obracely pouze k libretu Lorenza da Ponte, kterému zazlívali jednoduchost a v 19. století jej dokonce označili za slátaninu.

S Nohavicovým přebásněním do češtiny získal původní text bližší vztah k dnešnímu divákovi. Ostravský bard jej aktualizoval současnými výrazy a slovními spojeními. Jeho písničkářská ruka, která využívá pauzy, hovorové výrazy či ustálená spojení, je na textu více než znatelně cítit.

Objevují se zde také slova, která Mozartova doba zcela jistě neznala, jako vlak, film či hobit. Slovesná stránka inscenace zkrátka diváky baví sama o sobě.

A přesto, že je libreto přebásněno velice zdařile, opera naráží na nedokonalost původního textu Lorenza da Ponte, který zůstává komediální fraškou bez hlubšího přesahu.

Doktor Sláma vyčnívá

I když výsledek Nohavicovy práce až vybízí k odvážnějšímu kostýmnímu, scénickému a hlavně režijnímu zpracování, rozhodli se tvůrci vsadit na klasický přístup.

Herci se sice nemusejí potit v bohatých kostýmech a vysokých parukách, přesto by inscenaci neškodilo více odvahy. Naprosto statickou scénu, kterou tvoří v podstatě jen tři lavice v kruhu a bílý panel, který zároveň slouží jako promítací plátno, pak oživuje pouze scénická projekce Davida Černáka.

Stejně konzervativní přístup je znát i v kostýmním zpracování Tomáše Krypty. Jedinou vyčnívající postavou je zde až mefistofelský Doktor Sláma, jehož kostým nejlépe zdůrazňuje všechny vlastnosti hlavního našeptávače a iniciátora nejen vtipných situací.

Mladí interpreti opeře svědčí

Při obsazování jednotlivých alternací vsadila režisérka Olga Janáčková na mladé členy souboru, což inscenaci nesporně svědčí. Při premiéře v pátek 18. prosince pak nejvíce vynikala Hana Kostelecká v roli pokojské Růženy, díky svému nespornému komediálnímu nadání.

Nohavicovo přebásnění libreta a výjimečnost Mozartovy hudby dává v případě Cosi fan tutte příležitost neopernímu divákovi najít cestu právě k tomuto žánru.

Režijní nastudování Olgy Janáčkové je pro většinového diváka velice přístupné, i když se stále drží při zemi. Milovníky a znalce opery však tento kus asi nijak nepřekvapí.