Radoslav Sturm je bytostný politický aktivista. Ve veřejné sféře se angažuje třetím rokem. V Šumperku nejprve s přáteli pořádal mítinky v rámci iniciativy Milion chvilek, později spoluzaložil Šumperský občanský klub. Spolku, který stojí například za vybudováním Klíčového místa. Pamětní desky na nároží šumperského divadla připomínající události sametové revoluce. V celostátní známost vešel díky nápisu „KSČM je zločinecká organizace“, který křídou napsal o pár desítek metrů dál, před sídlem okresního výboru KSČM.

„Teď tu své aktivity ukončuji. Když jsem odjel na Ukrajinu, dost mě to vzalo,“ říká předposlední srpnový pátek.

Bez vojenských zkušeností

Radoslav Sturm patří mezi 103 lidí, kterým prezident republiky povolil k 11. květnu vstup do ozbrojených sil Ukrajiny. Že o tuto možnost požádal, u drobného mladíka překvapí. Zvlášť když vzápětí potvrdí, že nemá z dřívějška žádné vojenské zkušenosti.

„Vedly mě k tomu tři věci,“ vysvětluje na lavičce v parku před šumperským muzeem.

„Zaprvé jsem se angažoval, vždycky mě to táhlo k tomu se do něčeho zapojit. Ať už to bylo promlouvání k lidem při významných výročích v našich dějinách nebo upozorňování na problémy v naší politice. Druhý důvod je ten, že mě štve, co se na Ukrajině děje. Že zbytečně umírají tamní obyvatelé. Žijí v poklidu a najednou na ně zaútočí Rusko,“ odhaluje své motivy. Třetí z nich nechce rozvádět, je ryze osobní.

Odhalení pamětní desky nadporučíku četnictva Antonu Guhrovi, který byl ve Zlatých Horách zastřelen při nepokojích v roce 1920.
Zapomenutá tragédie: zastřelenému důstojníkovi odhalili pamětní desku

Kvůli rodině od přímého boje ustoupil

Od člověka, který na Ukrajině sestavil průzkumnou a podpůrnou skupinu, dostal nabídku několikatýdenního výcviku v České republice s následným zapojením do některé z těchto skupin. Proti Radoslavovu záměru se však postavila jeho rodina.

„Snažili se mi to rozmluvit. Zvlášť moje maminka s tím nesouhlasila. Z toho důvodu jsem se rozhodl, že si najdu místo v humanitární organizaci,“ říká Radoslav Sturm.

Zapojil se do činnosti humanitární organizace

Obvolal velké množství kontaktů, až narazil na organizaci Humanitární koridor na Ukrajinu, dnes přeměněnou ve spolek Koridor UA. Ta se zabývá distribucí humanitární pomoci z České republiky na Ukrajinu. Sklady má v Praze, ve slovenských Sobrancích a na Ukrajině v Buchachi v Ternopilské oblasti a v Oděse.

„Aktuálně je nás tam kolem dvaceti. Někteří dobrovolníci, vysokoškoláci z Česka, přijeli na dva nebo tři týdny. Jiní lidé jsou tam od začátku. Jsme tam Češi, byl tam jeden Ital, Němci,“ vypočítává Radoslav Sturm.

Pomoc jeho organizace dovážela do Kyjeva, Charkova, Záporoží a Mykolajevu. „Dovážíme trvanlivé potraviny, zdravotnický materiál, svítilny, spacáky. Do nemocnic jsme vozili inzulinová pera, obvazy, volně prodejné léky. Vojákům dodáváme vojenské batohy i dobré power banky. Je to ho strašně moc,“ zmiňuje dobrovolník ze Šumperku.

Ilustrační foto
Stovky Jeseničanů se náhle ocitly bez lékaře. Náhrada má přijít, ale potrvá to

Máme ověřené lidi

V organizaci pomáhá v IT oblasti i s nakládáním materiálu do automobilů. Že pomoc končí ve správných rukou, organizace kontroluje prostřednictvím fotografií, má i kontakt se starosty v místě pomoci. „Že by někdo něco rozkradl nebo s něčím kšeftoval, nic takového se nám nestalo. Máme ověřené lidi,“ podotýká Radoslav Sturm.

V Česku se mezi svými kolegy v práci nebo známými setkává i s výtkami. „Ptají se mě, proč jsem nepomáhal dřív a jinde. Ale teprve nedávno jsem nastoupil do práce, je mi dvacet dva let a nikdo ode mě nemůže očekávat, že budu od čtrnácti let chodit po světě a pomáhat,“ hájí se.

Velká kotlina v Jeseníkách. Botanický výzkum v červenci 2022.
Ve Velké kotlině odhalili nové či desítky let nepozorované druhy

Na Ukrajinu zamíří natrvalo

V těchto týdnech pobývá Radoslav Sturm v Šumperku. V říjnu plánuje odjet zpět na Ukrajinu, tentokrát natrvalo. Dostal zde pracovní nabídku, zároveň se chce dál věnovat dobrovolnické činnosti v humanitární organizaci.

„Dal jsem výpověď v práci. Nebyli z toho nadšení, přes rok mě zaučovali na 3D měřicím zařízení. Jak mi ale říkali kolegové, není cesty zpět. Jsem plně rozhodnutý, že se sem asi nebudu chtít vrátit a budu chtít dál pomáhat s humanitární organizací. Když skončí válka na Ukrajině, budeme i dál pomáhat s obnovou Ukrajiny, případně poté i v jiných zemích,“ objasňuje.

Rodina není z jeho rozhodnutí nadšená. „Je mi líto, že to rodinu trápí, ale cítím to tak, že někteří rodinu už ani nemají. A svou pomocí aspoň těmto lidem nějak pomůžu.“