„Většina našich klientů si je vědoma nevýhodnosti smlouvy na půjčení peněz už ve chvíli, kdy ji podepisují,“ upozorňuje předsedkyně SPES Andrea Běhálková.

Rozhovor

Lze přesněji definovat, co je ještě legální riziková půjčka na vysoký úrok a co už je lichva?
Já to nerada definuji úrokem. Když se podívám do většiny smluv společností poskytujících takzvané rizikové půjčky, tak úrok bývá jen o malinko větší, než je u bankovního sektoru. Společnosti, u kterých původní hodnotu půjčky neskutečně přeplatíte, si navýšení doženou na nejrůznějších poplatcích – ať už měsíčních či jednorázových na poskytnutí úvěru. Záleží samozřejmě na výši úvěru a především na délce splácení. Setkali jsme se s případy, kdy lidé dostali na účet 170 tisíc korun a v konečném důsledku mají zaplatit za dvanáct let kolem milionu korun i s nějakými pokutami za dvě pozdní splátky. Myslím si, že by při normální půjčce neměl člověk přeplatit více než sto procent půjčených peněz. Tedy pokud si půjčím padesát tisíc, tak neplatit více než sto tisíc korun, ať už je doba splácení jakkoli dlouhá. Pokud se jedná o vlastní trestný čin lichvy, tak je rozhodující zejména zneužití tísně člověka.

Jak často se na vás obracejí lidé, kteří se oběťmi lichvy stali?
Velmi často. Denně přicházejí lidé, kteří podepsali nevýhodnou smlouvu. Půjčili si třeba třicet tisíc a musí zaplatit sto. Ve fázi, kdy se na nás lidé obracejí, jsou jejich dluhy ještě vyšší o různé poplatky za vymáhání a exekuci. Musím však říci, že se klientů ptám, jestli věděli, co podepisují, tedy kolik vlastně zaplatí zpátky. A i když se jedná o velmi vysoké navýšení, které odporuje rozumnému chování, velká většina lidí řekne, že předem věděla, že zaplatí takovouto sumu nazpátek.

Přibývá případů lichvy v souvislosti se zvyšující se nezaměstnaností?
Spíše přibývá společností, které chtějí vydělat na chudobě lidí. Jsou to takové ty inzeráty v novinách a tramvajích typu: Půjčíme všem, i nezaměstnaným, na mateřské, řešíme exekuce a nenahlížíme do registrů… Tyto společnosti mají úrok na úrovni velkých nebankovních institucí, ale zato mají neskutečně velké úroky z prodlení, poplatky a pokuty za neplacení.

Existuje mechanismus, jak lichvu rozpoznat a jak se proti ní bránit?
Lidé si musí spočítat, kolik vlastně zaplatí, vynásobit měsíční splátky krát jejich počet. Jenže ani to nestačí! V naší republice, když jde někdo uzavřít úvěr, tak se dívá na to, kolik dostane a kolik bude měsíčně splácet. Ale je potřeba dávat si velký pozor na to, co se stane, když nebudu schopen půjčku splácet. Zde se teprve pozná rozdíl mezi jednotlivými společnostmi. Je potřeba znát jištění úvěru a především navýšení. V Česku je základním problémem chybějící finanční vzdělávání. Lidé jsou mnohdy zoufalí a ve svízelné situaci jsou schopni uzavřít velmi nevýhodný úvěr. Za vše hovoří příklad z tohoto měsíce, kdy klienti převedli veškerá práva ke svému třípokojovému bytu v Ostravě za osmdesát tisíc korun, protože na ně tlačil exekutor. Najednou jsou ve svém bytě pouze nájemníci a mohou je kdykoli vystěhovat.

IVO OPLETAL