Ti, co bydlí přímo u Moravy, to pak „schytali“ ještě větší silou. Poté, co byli zostuzeni někteří, co údajně fyzicky i politicky špatně chránili občany, dozvídal jsem se i jiné okolnosti a příčiny.

Například, že ta tisíciletá voda nemusela napáchat tolik škod, kdyby nebylo osobních selhání již po její trase z Jeseníků. Když si postižení lidé chtěli vyklidit sklep po opadnutí vody, byli vyzváni, aby vytvořili dokument o této události. Je cenný i po čase.

Ten, kdo v lokalitě na nábřeží řeky nebydlí a jen čte tiskové zprávy, ten kdo nejezdí denně přes Olomouc okolo dnes již zbouraného mostu, ten kdo nemá v onom území svůj dům se zahrádkou či byt, ten vzal informaci, že v Olomouci z důvodu protipovodňových opatření bude muset 53 měsíců mnoho občanů trpět a obávat se o svůj majetek, jako běžnou zprávu.

Patřím k těm, co se jich to netýká. Ale potom, v rámci předvolebních debat jsem se letos potkal s lidmi „od Moravy“ a vyslechl jejich poutavé povídání o strastech v oné lokalitě, ale hlavně konkrétní informace, které se do novin nepíší. Není politický zájem. A abych byl konkrétní požádal jsem, jestli by mi ty zkušenosti nedali na papír. Zde jsou tak, jak je vidí ze svého pohledu postižení občané města.

S vodou odešly i emoce a začalo se uvažovat, jak ochránit Olomouc. Odbor koncepce a rozvoje města vypracoval návrh protipovodňové ochrany. Aby se opatření mohla realizovat, musel být změněn územní plán.

A tehdy jsme zjistili, že bojovat s vodou je mnohem snazší než s úředním šimlem. Navíc voda odteče, ale politik a úředník zůstane. Variant řešení bylo nespočet, nakonec se uvažovalo pouze o jedné a to o kolik posunout nábřežní stěny k patám domů. Dokonce se jednalo i o zbourání okolních domů.

Protože je ale město prodalo, od této varianty upustilo. Jsme majitelé domů a bytů na nábřeží, a protože jsme se o vývoji protipovodňových opatření zajímali, doufali jsme, že k jejich  uskutečnění tj. rozšíření nábřežních stěn nedojde z důvodů finančních. Zpochybňovali jsme zejména větší kapacitu koryta v úseku mostů. Kdyby totiž došlo k situaci jako v roce 1997, Olomouc by stejně byla zaplavená.

Bohužel bývalý ministr zemědělství, dnešní krajský zastupitel pan Jurečka, téměř miliardu na výstavbu našel. Koncem loňského roku přijel poklepat na základní kámen. To se politikům líbí. Rada města se na webových stránkách chlubí vizualizací.

Známí nám říkají, jak to bude hezké po dokončení. Kdo chce být klamán, klamán je. Smuteční vrby na svém místě již nebudou, neporostou podél nábřeží takové stromy a z osmdesáti parkovacích míst jich zbude jen šestatřicet. A když jim říkáme, jak daleko budou posunuty nábřežní stěny, odpovídají: „Proč?. Vždyť vám ty domy spadnou“.

Majitelé domů dotčených stavbou se samozřejmě o svůj majetek bojí. Žádají o statické zajištění domů, jak je to uvedeno v souhrnné technické zprávě zadávacího řízení. Dnešní zhotovitel od statického zajištění upustil a domy pouze monitoruje. Majitelé se obrátili o pomoc na zastupitelstvo města Olomouce.

Té se ale nedočkali. Politici odkazují v případě škod na pojištění odpovědnosti firem, které stavbu realizují. Bohužel všichni víme, že se firmy brání a soudní tahanice jsou nekonečné. Budou komunální volby, rozhodujeme se, koho máme volit. Stávající politiky, kteří nám přislíbili jen úlevu z odvozu komunálního odpadu, nebo ty, kteří projevují zájem a hledají řešení, aby mohli by pomoci?

Tolik zpověď postižených. Bylo to poučné vyprávění a já si postupně zapisoval to, co mi připadalo v rozporu se zdravým rozumem či v rozporu se zájmem občana. Investorem je Povodí Moravy se sídlem v Brně, ale město mohlo samo na svém území jednoznačně pomoci.

A tak věci, o nichž se veřejně nedočtete, začali tvořit podivnou řadu pochybení. Změny v přeložkách, malý účet na opravy poškozených domů, žádný viditelný harmonogram, dopisy majitelů bez odpovědí, hlavy odpovědných strčeny „do písku“.

Nechtěl bych mít tak dlouhý čas svého soukromí narušen včetně možné újmy na vlastní investici. K tomu všude prach, hluk a řev stavebních strojů. Mosty přežily války, ale jakýsi kolosální zájem je přemohl.

Takže na území města se realizuje z mého pohledu naprosto nepotřebná megalomanská stavba investorem, co nemá vztah k Olomouci, i když je v jeho kompetenci zajištění správy toku co městem protéká. A vlastní město jen přihlíží. Opravdu tu honbu za zisky potřebujeme a kde zůstala pokora k občanovi a zdravý selský rozum?

Jak přicházím do let, uvědomuji si, o čem je život. Krásně to popisuje kniha Vlastimila Vondrušky Breviář pozitivní anarchie. Mimo jiné se v ní píše: „Šťastný národ, který má nudné dějiny! Najít počátek filozofie růstového šílenství není snadné, protože vládnoucí elity se vždy snažily expandovat a v tomto zájmu válčily a chtěly získat co nejvíce bohatství.

Ano, podporoval se i technický pokrok. Jenže tehdy to byl prostředek k lepšímu životu. Ale dnes jsme tuhle činnost povýšili na smysl existence. A zde si je potřeba uvědomit, že zběsilá honba za stále většími statky pozemskými a politickou mocí je cestou nebezpečnou, protože kdo nectí filozofy, ale jen ekonomy, zanikne v pocitu marnosti a pýchy. A ještě hůř, začne hledat ony ztracené jistoty jinde, třeba v nebezpečném náboženství!“

Už jsem také pochopil, proč jsou tak vyhledávaná představení herecké osobnosti Jaroslava Duška, autora Čtyř dohod. Ukazuje lidem stav a cestu, kdy mimo jiné říká: „Jak být svobodný v tomto nesvobodném světě? Jak být svobodný v tak složité situaci, kdy okolo číhá hypotéka, úvěr, úřad, pokuta, policista, který by měl chránit, ale pokutuje? Jak být svobodný v takové počítačové hře, kterou jsme si vymysleli, hře na oběti a tyrany. K osvobození vede cesta, kdy člověk odvrátí pozornost od toho světa, o kterém je nám tvrzeno, že je realita. Jedna z těch cest je být občas sám, chodit do lesa, k vodě a odnaučovat se myslet“.

A tak si závěrem kladu otázku. To budou opravdu za ty čtyři roky vést cesty občanů na náplavku, o které jsou slyšet pohádky těch, co zdůvodňují tu obří stavbu? A bylo těch útrap a obětí postižených občanů a vynaložených financí vůbec zapotřebí?

Autor: Jiří Kubíček

Připravili jsme pro vás několik předvolebních speciálů, které vám umožní seznámit se s názory kandidátů. Jejich představení najdete na stránkách našich novin, na našem webu, ale také ve speciálním vydání našeho týdeníku, který vychází příští týden. Máte-li postřeh k tématu, pošlete jej na e-mail: volebnispecial@vlmedia.cz