Jana a Otto Bébarovi,
Výtvarníci z Horky nad Moravou.

Otto: V Horce bydlíme nějakých třicet let. Dům jsme koupili, myslím, v roce 1975, byla to z nouze ctnost. Bydleli jsme v Olomouci u nádraží a hledali jsme bydlení na vesnici. Toto bylo jediné, co se nám podařilo sehnat. Byla to téměř ruina, ten dům byl v šíleném stavu.

Na baráku jsem se naučil dělat snad všechno. Ty nekonečné opravy jsou pro mě celoživotní trauma, ale už bych se odsud stěhovat nechtěl. Na město už bych si nezvykl a navíc jako výtvarník potřebuju místo, kde se můžu realizovat. Často dělám se dřevem, takže se rozložím na dvoře a je to.

Jana: Život v domě na vesnici je pro naši práci naprosto ideální. Máme prostor, soukromí, klid, zvykli jsme si tady. Život tady spojuje ten luxus života ve městě i života v přírodě. Do města je to kousek, navíc tam i pracuji – učím na pedagogické fakultě keramiku – takže si Olomouce taky užiju.

Jediná nevýhoda té vesnice je asi ta, že člověk musí všechno víc plánovat. Buď jsme odkázaní na autobusy, nebo na auto. A to si zas třeba po divadle manžel nemůže dát ani skleničku vína. Takže je trošku těžší žít kulturně, ale jinak nám tu nic nechybí. Ta možnost být v přírodě kompenzuje všechny nedostatky, které bychom tu mohli najít.

Jana Urbaníková