Michal Trunda, 41 let, obráběč kovů, Holice

Dá se říci, že bydlím na vesnici i ve městě zároveň. Mám to blízko do centra i ven k přírodě. V dětství jsem bydlel v Mariánském Údolí a do Holice jsem se přestěhoval, když jsem se oženil. Manželka se tu totiž narodila. V domě, ve kterém teď bydlíme, žila v dětství. Bydlí tu s námi i její rodiče. Oni obývají přízemí a my s dětmi vrchní patro.

Sice nebydlíme přímo v Olomouci, ale máme ke všemu blízko. Na nákupy jezdíme autem do Kauflandu nebo do Olympie, která je vzdálená jen jeden a půl kilometru. V Holici máme také obchody s potravinami a drogerii, takže menší nákupy děláme tady. Nic nám tu nechybí. Přímo na vesnici bych bydlet nechtěl, měl bych ke všemu daleko a ve městě žít taky nechci. Jsou tam drahé nájmy, moc hluku a aut. Tady sice taky a to od té doby, co spravili hlavní silnici, lidé tu jezdí jako blázni.

Já pracuji v Lutíně jako brusič a manželka v Holici v Olmě, takže to máme i blízko do práce. Nemáme tu nouzi ani o zábavu. Každý rok mají myslivci u nás v Hájku střelby a s tím je spojené nějaké posezení. Hraje se tu fotbal a nohejbal, takže naši kluci se taky nenudí. A když se chceme jít pobavit třeba večer do města, tak si hold potom musíme vzít taxi.

Veronika Štefková