Václav Turek, 80 let, důchodce

Bydlí v Mariánském Údolí

To, že jsem zakotvil zrovna v této vesnici, je asi opravdu osud. Já jsem se narodil na Šumavě a manželka pocházela z Krkonoš.

Vystudoval jsem průmyslovou školu v Praze–Ruzyni a potom jsem pracoval zhruba rok v Hradci Králové, kde jsem zpracovával ovoce a zeleninu. Poté jsem nastoupil na vojnu, kterou jsem skončil v Olomouci, kde jsem taky poznal svou manželku.

Tam zrovna dělali nábor do firmy Moravia. Nabídli mi práci, byt, a tak jsme se s manželkou přestěhovali do Mariánského Údolí.

Chtěli jsme se časem vrátit na Šumavu, postavit si tam domek, ale tehdy byly dost těžké podmínky, tak jsem to nezvládl a v Moravii pracoval celých třicet šest let. Ale ničeho nelituji, tady se mi líbí. Je tu krásná příroda, lesy, mám tu zahrádku a chodím na vycházky.

Ve městě bych nebyl, nic mě tam neláká. Když jsem tehdy musel jít studovat do Prahy, tak jsem byl vysloveně nešťastný. Ve městě je hrozný hluk, shon a to nikdy nebylo pro mě. Ve městě bych asi nebyl šťastný.

Na vesnici mi nic nechybí, obchody tu jsou, a když něco potřebuji, tak zajedu do Olomouce. Taky jsme tam často jezdívali s manželkou, měli jsme totiž celých třicet pět let předplatné do divadla. Ještě teď si tam někdy zajdu. To je asi jediné, co se mi tam líbí.

Veronika Štefková