Ladislava Kučerová
Věk: 66 let
Profese: učitelka v důchodu
Bydliště: Lutín
Za to, že bydlím v Lutíně, může jedenadvacátý srpen roku 1968. V té době jsme s rodinou už čtyři roky čekali v olomoucké svobodárně na okamžik, kdy nám konečně přidělí větší byt. V šedesátém osmém se věci rozhýbaly, mělo dojít k trojvýměně bydlení, ale jeden člověk z toho po okupaci vypadl, protože emigroval do Rakouska.
My jsme tedy získali tento byt v lutínském činžovním domě, který měl být původně určen pro něj. Zpočátku se mi na vesnici nechtělo, zvykla jsem si už bydlet ve městě, ale když jsem uviděla louku před domem a stromy a představila jsem si, jak si tu hrají moje děti, bylo rozhodnuto. A nikdy jsem toho nelitovala.
Našla jsem tu ideální podmínky. Mohla jsem chodit do práce, aniž bych musela využívat instituci jeslí. Děti mi hlídaly hodné sousedky, což by pro mě ve městě nikdo neudělal. Vyhovuje mi i to, že nebydlíme ve vlastním domě s velkou zahradou.
To jsem si užila v dětství. Měli jsme vlastně takové malé hospodářství, pěstovali zeleninu a chovali drůbež a neustále se o to musel někdo starat, takže si nepamatuji, že bychom někdy společně strávili dovolenou. Tady mi stačí zahrádka před bytovkou, kterou si ve volném čase zvelebuji, sázím na ní květiny a jsem spokojená. Ani příliš nepotřebuji jezdit do města.
Nemám ráda supermarkety, takže se snažím nakupovat v místních obchodech a většinou mi to stačí. Lutín už je vlastně takový hybrid města a vesnice.
Denisa Mikolášková
