Marie Vetešníková,účetní

Věk: 56 let
Bydliště: Hněvotín

Hněvotín je moje rodná vesnice, v níž jsem bydlela až do svatby. Pak jsme se s manželem přestěhovali na několik let do olomouckého panelového domu.

V něm jsem se ale cítila jak lev v kleci, zejména na jaře, protože jsem byla z domu zvyklá procházet se po zahradě a ochutnávat ovoce nebo si natrhat pažitku do polévky.

Po devíti letech jsme se přestěhovali zpátky do Hněvotína, aby tu moje maminka nezůstala v domě sama. Tady to pro nás vždy bylo o sto procent lepší. Synové si mohli hrát na zahradě, je tu klid a místo na odpočinek.

close zoom_in Naše ulice je nejkrásnější ve vsi, plná stromů a na rozdíl od města se tu většina lidí stará o své okolí, nejen bezprostředně o svůj pozemek. Myslím si, že tu stále do určité míry panuje vesnická a sousedská pospolitost.

Když například jedeme autem s manželem ráno do práce a potkáme nějakého souseda, jak jde na autobus, svezeme ho do města. Stále se tu také dodržují některé zvyky, jako je třeba stavění májky, v zimě obec pořádá ples, oblíbené jsou také hasičské zábavy.

To pak obvoláme známé, sejdeme se, probereme nové události a pojíme něco uzených makrel. Když je hezké počasí, snažíme se chodit na všechny hněvotínské akce.

Vůbec nic mi tu z města nechybí. Autobusové spojení tu funguje dobře a pravidelně, a když potřebuji něco v Olomouci, zajedeme tam autem.

Denisa Mikolášková