Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Primář olomouckých miminek: Z továrny k medicíně mě přivedli skauti

Olomouc - Lumír Kantor je primářem novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice Olomouc a také předsedou České neonatologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Původně ovšem vystudoval střední odborné učiliště a poté Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Mohelnici.

19.9.2015 4
SDÍLEJ:

Lumír Kantor, primář novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice OlomoucFoto: FNOL

„Rozhodnutí studovat medicínu ovlivnili studenti a lékaři, které jsem znal ze skautu," přiznává olomoucký rodák, kterého skauting provází celý život.

V současné době dokončuje práce na knize Maličké miminko, což je praktický průvodce pro rodiče předčasně narozených dětí. Vydání je plánováno na konec září.

Naleznete nějakou spojitost mezi skautingem a vaší prací lékaře?
V poslední době čím dál více vnímám, že jsou tyto dvě věci spojeny. V podstatě je moje povolání díky skautingu jednodušší. Tím, že se snažím dodržovat skautské zákony, tak mě to nenutí třeba ke kličkování v některých věcech. Nelpím na funkcích a beru je jako nástroj k tomu, abych mohl naplnit své vize.

Jste nejen lékař, ale mimo jiné také vyučujete na Lékařské fakultě Univerzity Palackého. Jak vás pedagogická práce baví?
Musím říct, že je to nesmírně zajímavé a jsem rád, že můžu předávat své znalosti dál. Není to sice na plný úvazek, ale to je jen dobře, alespoň člověk nemůže vyhořet. Líbí se mi, že se v kontaktu se studenty neustále odráží jejich mládí a že má člověk pořád možnost korekce. Je to velmi nadějné, protože přece jen pracuji s mladými lidmi, jejichž čas teprve přijde. Čím více mladých lidí bude jezdit do cizích zemí a bude se vracet domů, tím větší bude příznivý dopad na společnost. Nesouhlasím s tvrzením, že dnešní generace nestojí za nic. To se říkalo už v antice, a kdyby to byla pravda, už dávno by to spělo odnikud nikam. Myslím si, že spoustu věcí nepokazili mladí lidé, ale naopak ti starší.

Jak jste se vlastně stal lékařem?
Má cesta k medicíně byla dlouhá a složitá. V roce 1977 jsem se nedostal na střední školu. Doteď nevím proč a asi to ani nechci vědět. Šel jsem tedy na učiliště a vyučil jsem se elektromechanikem. Z učňáku jsem šel na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Mohelnici, kde jsem také odmaturoval. Nastoupil jsem do továrny a poté jsem měl směřovat na vysokou školu. Nechtěl jsem však jít na nějakou technickou školu, protože jsem k technice neměl nikdy moc velký vztah. V té době jsem se potkal se svými vzory, jako je například Miloslav Navrátil, který byl přednostou Dětské kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc, olomoucký lékař Boris Pauček nebo tehdejší student Jan Maňák. Všichni to byli skauti a poslední jmenovaný mi říkal, že bych měl zkusit medicínu. Vůbec jsem si nevěřil, protože na učilišti jsme biologii neměli, ale zkusil jsem to. Zjistil jsem ovšem, že mě to i přesto, že toho bylo hodně, baví. Nakonec jsem se na medicínu dostal a možná mi v tom pomohla i tehdejší genderová politika. Říkalo se totiž, že na medicínu se hlásí více žen než mužů, a to mi možná napomohlo, že jsem byl přijat.

Naplnění? Žena a děti, které se na mne těší

Proč jste se rozhodl starat zrovna o malé děti?
Vždy jsem měl k dětem kladný vztah. Nikdy mi nevadily nebo nepřekážely. Spousta lidí říká to stejné, ale není to pravda. Kdyby to mysleli vážně, neexistovala by například dětská pornografie, týrání dětí nebo jejich zneužívání. Dělám také soudního znalce a často jsem požádán o posudek k věcem, kterým se rozum zdráhá uvěřit. Velkou roli v rozhodování hrál také skaut. V patnácti letech mě táta vzal na školení Červeného kříže, abych mohl dělat zdravotníka na táboře, a já to dnes vidím jako jeden z klíčových okamžiků.
Jste nejen primářem novorozeneckého oddělení fakultní nemocnice, ale také předsedou České neonatologické společnosti a zmínil jste se, že rovněž soudním znalcem. Máte toho hodně.

Dokážete odpočívat?
Ano, už jsem se to naučil (usměje se). Nejde o to, že bych ještě něco po práci dělal, třeba sportoval. Pro mě je naplněním už jen to, že můžu přijít domů, kde je moje žena a děti, které se na mě těší.

Dáváme maminkám miminko za košili

Jako neonatolog se staráte o vážně nemocné novorozence z celého Olomouckého kraje a každý den se tak setkáváte se silnými příběhy. Lze se od nich nějak odstřihnout?
Nedá, ale dnes už je to pro mě méně náročné než dříve. Na konci minulého tisíciletí jsem pochyboval o tom, jestli to mám dělat. Byla hrozně vysoká úmrtnost malých dětí a my jsme navíc nevěděli, kolik jich je dlouhodobě postižených. Napsal jsem několika lidem z řad biologů, církevních představitelů nebo také filozofů a zeptal jsem se jich, co si myslí o tom, proč se dítě narodí a poté umře. Nakonec jsem zjistil, že jsou to otázky bez odpovědí, protože mi každý z nich odpověděl jinak. Už od začátku jsem věděl, že má práce má smysl, ale v té době jsem se potřeboval nějakým způsobem najít. Teď po letech vidím, že mělo význam, že jsem v tomto oboru zůstal a že jsem měl možnost podílet se na jeho vývoji.

Jste v kontaktu s rodinami i poté, co z oddělení odejdou?
Ano. V letech 2000 až 2010 jsme se věnovali zavedení sledování takzvané pozdní morbidity neboli toho, jestli je dítě později postižené nebo nemocné. Děti se sledují ve dvou letech věku a zjištěné informace posílají do centrálního registru. Výsledky jsme pak porovnali s ostatními rozvinutými státy.

A čemu se věnujete v současné době?
Od roku 2010 spolupracujeme s pacientskými organizacemi, jako je například Nedoklubko. Snažíme se posilovat vazbu mezi dítětem a matkou, zavedli jsme takzvané klokánkování. To znamená, že pokud je to jenom trochu možné, dáváme dítě mamince za košili. Máme také unikátní kamerový systém, díky kterému mohou rodiče vidět svého potomka v inkubátoru i z pohodlí domova. Zavedení trvalo asi tři roky, protože jsme museli vyřešit také bezpečnost dětí, rodičů i personálu. A musím také vyzdvihnout terapii hlasem. Maminka nebo celá rodina namluví cédéčko, které se pouští dětem do inkubátoru. Těch změn je za poslední rok a půl několik desítek.

Porody doma? Nikdo nemyslí na dítě

S porodnictvím je spojeno také téma domácích porodů. Jaký na ně máte názor?
Co je podle mě důležité říct hned na začátek, je to, že v případě domácích porodů neexistuje žádná statistická dokumentace. Nikdo neví, kolik bylo porodů doma nebo jestli jsou všechny děti v pořádku. Nikdo ta čísla nezná, dokonce ani ti, kteří domácí porody propagují. Jenom se neustále omílá to, že ženy mají na tento způsob porodu nárok. Ale nikdo už nemyslí na děti. Zaznamenali jsme případy, kdy se žena chystala rodit doma, ale nakonec nám ji dovezli do nemocnice, protože málem vykrvácela. Byl tu i případ dítěte, které umřelo doma, protože porodní asistentka nestihla přijet vlakem. Argumentace příznivců porodů doma je naprosto iracionální, ale často tyto argumenty fungují mnohem lépe než ty racionální. Zažil jsem také ženu, kterou přivezli s jejím dítětem, které u nás umřelo za velkého utrpení. Matka mi poté přesto řekla, že i příštího potomka hodlá porodit doma.

Souhlasil byste s domácími porody, kdyby se něco změnilo?
Je jasné, že je nelze zakázat. Ale porodní asistentky i rodiče by za porody doma měli být právně zodpovědní a dodržovat pravidla.

KAROLÍNA VYSLOUŽILOVÁ

Autor: Redakce

19.9.2015 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zábavné odpoledne pro rodiče s dětmi v Centru Semafor
1 14

Dopravní hřiště v Olomouci se výrazně zvětší, odkloní cyklostezku

Zdeněk Zlámal v zápase Zlína s Kodaní na Andrově stadionu v Olomouci
145

Mlha Zlámala nepřekvapila: Olomouc není na kopci, tohle tady bývá, smál se

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

AKTUALIZOVÁNO

VIDEO: Policisté rozháněli střet fanoušků v centru Olomouce

FOTOGALERIE / Čtvrteční fotbalový zápas evropské ligy mezi Zlínem a Kodaní v Olomouci se neobešel bez problémů.

Výlov v Tovačově je tady! Hradecký rybník zve na rybí dobroty i atrakce

Ochutnávky rybích specialit, atrakce pro děti a především prodej živých ryb. Nejen na to se mohou těšit ti, kteří dorazí v sobotu 21. a neděli 22. října na tradiční výlov Hradeckého rybníku v Tovačově.

Hejtman i primátor skloubí funkce, pokud je zvolí poslancem

Mandát poslance a zároveň křeslo hejtmana, primátora či starosty. Pochybnosti, jestli politici zvládnout dvě či více funkcí na 100 procent, může hrát roli při rozhodování voličů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení