Je podle vašeho názoru možné, že by po teroristických útocích v Paříži mohly evropské státy uzavřít vnější schengenské hranice?
Teroristické útoky v Paříži přišly v okamžiku, kdy již tyto debaty v Evropě několik měsíců probíhaly v souvislosti s uprchlickou krizí. Útoky pouze posílily odhodlání zastánců vytvoření „pevnosti Evropa". K přinejmenším částečnému uzavírání vnějších hranic už také došlo ještě před útoky, například mezi Maďarskem a Chorvatskem či Maďarskem a Srbskem.

Politolog Hynek MelicharPosílilo by jejich uzavření bezpečnost v Evropě?
Islamistický terorismus je natolik komplexní problém, že pouhé uzavření hranic či znovuzavedení hraničních kontrol v rámci schengenského prostoru Evropu před dalšími útoky neochrání. Terorismus je v tomto ohledu velmi efektivní taktikou boje, který nezná hranic. Uzavření hranic může zabránit některým jednotlivcům v proniknutí do Evropy, nicméně je potřeba si uvědomit, že řada potenciálních teroristů se rekrutuje z řad evropských muslimů, často občanů evropských zemí. Jedná se o takzvané imigranty druhé či třetí generace, tedy potomky imigrantů z muslimských zemí, kteří se ale už narodili v Evropě třeba s britským či francouzským občanstvím. Jak prokázaly např. teroristické útoky v Londýně v roce 2005, lednový útok na redakci Charlie Hebdo v Paříži či koneckonců i aktuální útoky v Paříži, řada z jejich pachatelů nepřišla z vnějšku, ale jednalo se o v Evropě narozené muslimy. Myšlenky fundamentalis­tického islamismu se v době rozvinutých informačních technologií šíří velmi snadno a žádné sebelépe zabezpečení hranice nemohou zabránit šíření těchto nebezpečných myšlenek, na jejich základě právě odhodlání k teroristickým činům vzniká.

Koalici proti IS je těžké najít

Jaké by mohly být dopady tohoto uzavření pro Evropu i Českou republiku?
Evropa se nemůže zcela odříznout od zbytku světa. Nejen z ekonomických důvodů není hermeticky uzavřená Evropa žádoucí. Stejně tak rizikové jsou debaty o obnovení vnitřních hranic Schengenského prostoru, které by pro Evropu znamenaly návrat o několik desítek let zpátky. A jak už jsem zmínil, ani uzavřené hranice nezabrání opakování teroristických útoků v budoucnu.

Jaký postup velmocí v problematice nastolení bezpečnosti v Evropě vy osobně nyní očekáváte?
V první řadě je potřeba si uvědomit, že bojovat proti terorismu je mnohem obtížnější než bojovat proti konvenční armádě, jak ostatně prokázala takzvaná „válka proti teroru" po 11. září 2001, jejímž paradoxním důsledkem je ještě větší odhodlání některých fundamentalis­tických skupin bojovat proti Západu a vlastně i vznik Islámského státu na iráckém území po předčasném stažení amerických vojsk. Islamistický fundamentalismus nemá podobu jednotného centrálně řízeného hnutí, ale sestává z řady dílčích skupin a buněk. A ty vznikají zcela nezávisle kdekoliv ve světě pouze na základě příklonu k určitému souboru nebezpečných myšlenek. Rozdíl oproti situaci po 11. září 2001 je nyní v tom, že na části území Sýrie a Iráku existuje konkrétní, jakkoliv zcela nelegitimní, kvazistátní útvar v podobě takzvaného Islámského státu, který se přímo přihlásil k zodpovědnosti za pařížské útoky. Tvrdý postup proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku je tedy žádoucí odvetou, nicméně v regionu se v tuto chvíli střetává celá řada strategických zájmů, a to nejen států jako je USA a Rusko. Původně srozumitelné jádro občanské války v Sýrii, kdy na jedné straně stály vládní síly prezidenta al-Asada a na straně druhé protivládní povstalci, se v průběhu let proměnilo v o poznání méně přehlednou soustavu zájmů a spojenectví. Proto je velmi obtížné nalézt mezi klíčovými státy konsensus a utvořit jednotnou efektivní koalici proti Islámskému státu. A i v případě, že by se tento konsensus nalézt podařilo a Islámský stát potlačit, terorismus pramenící z islamistického fundamentalismu, který není spjat pouze s ISIS, se v blízké době vykořenit nepodaří. Jakkoliv je nepochybně žádoucí situaci v Sýrii a Iráku stabilizovat.

Migranti prchají před terorem

Jak se díváte na tvrzení polského ministra zahraničí Witolda Waszczykowskiho, že by se ze stovek tisíc mladých Syřanů, kteří v poslední době došli Evropy, mohla vytvořit armáda bojující za osvobození jejich vlasti?
Těžko očekávat od lidí, kteří několik let znali jen válečné útrapy, před nimiž uprchli, touhu se do války opět vrátit. Další otázkou je, na čí straně a za čí zájmy by taková armáda v nepřehledné syrské občanské válce vlastně bojovala.

Mohly by tragické události ve Francii ovlivnit migrační vlnu, respektive omezit další příliv migrantů?
Nepochybně již ovlivňují postoj veřejnosti vůči imigrantům. Pařížské útoky ještě více radikalizovaly už tak rozdělenou Evropu a emotivní debaty související s přílivem uprchlíků. To samozřejmě nahrává jednoduchým řešením nabízeným zejména extrémistickými a populistickými politickými stranami. Komplexní problémy však už z podstaty věci nelze řešit jednoduše, aniž bychom přitom neohrozili hodnotový rámec, na němž celá evropská identita stojí. Principy kolektivní viny vedly mnohokrát v evropské historii k hrůzostrašným činům. Nemůžeme dávat jednoduché rovnítko mezi uprchlickou vlnu a teroristický útok v Paříži, přestože je pro jednotlivce-teroristy pochopitelně velmi snadné skrýt se v davu a dostat se do Evropy s masovou vlnou skutečných uprchlíků. K útoku by pravděpodobně došlo i bez uprchlické krize. Většina útočníků se do Paříže dostala jinak. Kromě toho řada migrantů uprchla právě před terorem Islámského státu.

Vykořenení terorismu? Velmi nereálné

Měla by České republika navyšovat rozpočet pro policii a armádu? Mělo by to smysl, nebo by to spíše posílilo atmosféru strachu?
Přestože nic nenaznačuje tomu, že by Česká republika byla v tuto chvíli v hledáčku teroristů, zajištění bezpečnosti nemůžeme v takové situaci podcenit. Jak ukázala příklad dánských karikatur proroka Mohammeda v září 2005, někdy stačí jediný akt, aby se i relativně malá evropská země dostala v islámském a především islamistickém světě na čas nepřítelem číslo jedna.

Je možné, aby evropské či světové velmoci braly teroristický útok na Paříž opravdu jako začátek války v Evropě, o kterém se nyní mluví?
Je přirozené, že pařížské útoky vyvolávají spoustu emotivních reakcí, nicméně s termínem válka bych byl opatrný. Už jen proto, že proti terorismu se válka v klasickém smyslu slova vést nedá. Nedávné pařížské události byly dalším z řady islamistických teroristických útoků v západní Evropě. Stačí si vzpomenout na Madrid 2004, Londýn 2005, či letošní útok na redakci Charlie Hebdo. A to jsou jen ty nejznámější. Kromě toho kampaň islamistických fundamentalistů neprobíhá pouze v Evropě, ale i v řadě mimoevropských států. V dubnu letošního roku bylo na půdě Keňské univerzity somálskou islamistickou organizací Al-Šabáb zabito 147 lidí. Den před pařížskými útoky zabil bombový útok ISIS 43 lidí v libanonském Bejrútu, opakované sebevražedné útoky v saudskoarabském Rijádu za sebou zanechávají každoročně desítky mrtvých a tak dále. Islamistický terorismus je globálním fenoménem. Tato „válka" nejrůznějších islamistických fundamentalistů proti všem včetně Západu tedy už ve skutečnosti probíhá řadu let a samotný Islámský stát útočí i v řadě zemí islámského světa. Je ale samozřejmě možné, že útoky v Paříži skutečně znamenají bližší zaměření ISIS na západní Evropu, jak stojí v jejich prohlášení. Proto je potřeba posílit bezpečnostní opatření, především se zaměřit na podezřelé osoby vracející se z rizikových zemí a efektivně koordinovat práci tajných služeb. Německým či britským tajným službám se v minulosti podařilo odhalit řadu teroristických buněk a zabránit tak několika útokům potenciálně srovnatelných s pařížskými útoky. Tyto zprávy se však zpravidla na titulní stránky médií nedostávají. Nicméně i v případě, že se tajným službám podaří odhalit deset chystaných útoků, ten jedenáctý už podchytit nemusejí. Další útok proto bohužel může přijít kdykoliv a kdekoliv. Jak už jsem zmínil, vojenská porážka Islámského kvazistátu na části území Sýrie a Iráku je žádoucí, nikoliv však samospasitelná. Nejefektivnějším způsobem boje proti terorismu je odhalení a vykořenění jeho ideologické a často i socio-ekonomické podstaty, což je v tomto případě bohužel velmi nereálné.