„Předpověď počasí nebyla příznivá a tak jsme se vraceli raději hned v noci. Nechtěli jsme, aby kočár zmoknul,“ uvedl Obr, který vozidlo z devatenáctého století vezl ve vozíku po dálnici.

„Řidiči kamionů na nás svítili, divili se, co to před nimi jede,“ smál se sběratel historických kočárů a všestranný řemeslník. Kočár do Prahy přepravoval se svými kolegy v úterý a to raději po okresních silnicích. Z obezřetnosti. Co kdyby se po cestě něco stalo, honilo se jim hlavou.

Při samotném pohřebním průvodu trnul Obr hlavně kvůli samotnému kočáru. Rakev s tělem zastřeleného syna provozovatele Matějské pouti vážila zhruba dvě stě kilogramů.

„Měl jsem strach, aby někdo nehodil pod koně petardu nebo něco takového,“ vysvětlil Václav Obr s tím, že těžký kočár by pak ztratil stabilitu: „Nedovedu si představit, že bych ho pak dával znovu dohromady.“

Po celé trase od břevnovského kláštera až na hřbitov v Řepích doprovázela kočár dodávka s po zuby ozbrojenými muži, kteří spřežení s kočárem střežili. Přejezdy tramvajových kolejí naštěstí zrestaurovanému pohřebnímu vozu nečinily problémy. Někdy se totiž stává, že kolo zapadne do drážky a při zatáčení se ulomí.

„Já a mí kolegové jsme šli po stranách kočáru společně s bodyguardy,“ doplnil Obr. „Byl jsem překvapen, že všechno klapalo do puntíku. Při podobných velkých akcích se totiž většinou něco stane. I když je to třeba jen drobnost, například problém s koňskými postroji,“ dodal.

Nakonec prý využili i polovinu postrojů, které do Prahy vezli. Kromě nich byl potřeba také livrej pro kočího.

„Zarazilo mě, kolik lidí na pohřbu bylo, to jsem nečekal,“ dodal řemeslník. Nepředpokládal prý ani přítomnost tolika celebrit a novinářů.

„Po návratu jsme ještě nenašel čas, abych se podíval do novin, na internet nebo na fotky,“ uzavřel spokojený Václav Obr.