Je po víkendovém menu s nadýchanou tvarohovou buchtou nebo dortíku, po kterém se sotva chtělo vstávat a pokračovat v cestě.

A to pivo! Takovou pivní nabídku by pod Jedovou čekal jen málokdo.

„Opravdu končíte? Podívejte, to těm lidem přece nemůžete udělat!“ obraceli se v neděli na personál hosté, kteří dopíjeli poslední domácí ovocný čaj – další už šéfová podniku neudělá.

Hospoda byla obsazena do posledního místa. To nebylo po čtvrté odpoledne ani na zemi, kde hosté museli dávat pozor na každém kroku, aby nešlápli na polehávající čtyřnohé výletníky.

Čtyři roky bez volna

„Čtyři roky jsme neměli volno, to se opravdu nedá vydržet,“ vysvětlovala smutně slečna Iva, když sbírala prázdné talířky a sklenice ze stolu.

Čtyři roky by to byly v červnu. Ty Zdenka Kučerová v podniku v místní části Dolan, kam dojížděla ze Šternberka, už neoslaví.

„Začalo to tak, že holky byly v Pohořanech na brigádě a zalíbilo se nám tady. Domluvili jsme se, že zkusíme potenciál tak pěkného místa využít a Pohořanskou boudu jsme vzali na sebe,“ vzpomínala na začátky žena, která je hlavní profesí učitelka.

Rodinná atmosféra s poctivími meníčky

Působí na hotelové škole, kterou vystudovala její dcera i její kamarádka, s níž dohromady ovládly Pohořanskou boudu. Podniku vdechly rodinnou atmosféru a ušlapaným hostům snášely na stůl dobroty, za kterými se pod Jedovou každý rád vracel.

„Přes týden velká návštěvnost nebyla, kromě letních prázdnin, tak jsme se soustředili na víkendy a hostům nabízeli poctivá domácí meníčka se sladkou tečkou,“ odhalovala úspěch Kučerová.

Čtyři druhy piva

Do Pohořanské boudy stahovalo pěší i cykloturisty také pivo. Po spolykaných kilometrech byla žízeň a hostinská toho uměla využít.

„Točili jsme čtyři druhy piva. Začali jsme na dvou, ale postupně jsme nabídku rozšířili a na odbyt šly všechny druhy velmi dobře. Trefili jsme kvalitu a pivu se věnovali, než se dostalo k hostu,“ popisovala sympatická hostinská.

V neděli vytočila poslední. Lokál teď uklidí a do konce března připraví podnik k předání majiteli. Ten následně rozhodne, co dál s atraktivní provozovnou, kterou vybudoval z někdejší prodejny potravin.

„Už má snad dva zájemce. Uvidíme, kdo se toho chopí a jak,“ poznamenala s tím, že sama si chce nyní pár měsíců užívat odpolední a víkendové volno.

Myšlenka na kavárničku

Neskrývá, že po odezvě spokojených hostů je jí už nyní smutno. Pohrává si proto s myšlenou na menší kavárničku.

„Menší, takové komornější prostředí. Už žádné honění. Postavili bychom ji na domácích zákuscích a dobré kávě. Uvažujeme o Šternberku nebo Uničově,“ naznačila možné pokračování úspěšného rodinného podniku.