Ačkoli ministerstvo práce a sociálních věcí všem zaměstnancům v sociálních zařízeních přidalo v červnu na mzdách tři a půl procenta z platu, od července zvýšilo plat znovu, tentokrát však pouze zdravotním sestrám.

Ředitel organizace se obává, aby se mezi jeho zaměstnanci nezačaly rozevírat nůžky kvůli peněžním rozdílům.

„Stát jakoby zapomíná na ty pracovníky, kteří odvádějí velmi fyzicky i psychicky náročné výkony. Neříkám, že si sestry zvýšení platu nezaslouží, ale obávám se, aby se náš dosud skvělý tým nezačal tříštit kvůli rozdílům v platu,“ řekl ředitel Jan Šenk.

V sociálním zařízení v Nových Zámcích a přilehlých satelitních místech v Litovli a v Bílsku je sto šedesát pět klientů, o které se stará osmdesát sociálních a zdravotních zaměstnanců, z čehož je dvacet tři právě zdravotních sester.

Zbylá většina pracovníků sociální péče však na rozdíl od sester nemá od července znovu zvednutý plat. V tomto druhém případě šlo o téměř pět a půl procenta navýšení.

„Jsem tu osmnáct let, z toho jsem byla teď tři roky na pobočce v Litovli a nyní jsem se vrátila do Nových Zámků. S platovým ohodnocením jsem spokojená, protože je to podle těch tabulek, jak to má být. Ale myslím si, že kolegové ze sociálních oblastí a jejich náročná práce není dobře ohodnocena. Měla by být lépe,“ pověděla zdravotní sestra Hana Spáčilová, které se na rozdíl od jejích kolegů od tohoto měsíce zvýšila částka na výplatní pásce.

Nynější rozdíl mezi nejmenší mzdou, kterou berou sociální pracovníci v přímé péči při nástupu, a průměrným platem sester kolem devatenácti tisíc, je očividně obrovský. Přitom vedoucí pracovníci přiznávají, že právě znevýhodněný personál v přímé péči odvádí tu nejnáročnější prá­ci.

„Pracovníci sociální péče se tady opravdu nadřou, většina klientů je imobilních, neudrží moč a stolici a veškerou péči o ně mají právě sociální pracovníci, kteří je převlékají, umývají, přemisťují a tak dál. Odborná práce, kterou tu vykoná sestra je tak třetinová oproti té, kterou vykonávají sestry v nemocnicích,“ sdělil zástupce ředitele Vladimír Klos.

Se znevýhodněním jsou nespokojení především ti, kterých se to týká.

„V Nových zámcích jsem po čtvrtletní proluce po druhé, a to půl roku. Za tu práci je málo peněz, protože někteří kluci jsou opravdu problémový a ta starost s nimi je obrovská. Představoval bych si mnohem více, všichni pracovníci jsou špatně ohodnocení,“ prozradil Radek Svoboda.

V zařízení pomáhá s výchovou a dodal, že další křivdu vidí také v nenavýšení dní pracovní dovolené z pětadvaceti dní na třicet, na které podle své platební třídy nemá, na rozdíl od některých kolegů i ze sociálního personálu, nárok.

Také další sociální pracovník není spokojený a v jeho případě celá tato záležitost působí na jeho mužskou psychiku.

„V zařízení pracuju rok, ale byl jsem tu už dřív dva a půl roku. Práce je tu všehochuť. Tabulky, které rozdělují mzdy, nejsou udělané dobře. Sociální pracovníci se nadřou, jsou tu klienti nemohoucí a ležící a taky jde o velkou psychickou zátěž, někteří jsou taky dost agresivní. Manželka tu dělá zdravotní sestru, takže jako chlap je pro mě těžké přiznat, že žena vlastně živí rodinu a mělo by to být naopak,“ pověděl Jiří Vitásek.

Sociální zařízení v Nových Zámcích pečuje o dospělé muže s mentálním postižením a patří mezi organizace, které zřizuje a částečně platí kraj.

„Každý pracovník v sociálních službách má nárok na odpovídající ohodnocení jeho práce. Je otázkou, zda ohodnocení pracovníků v přímé péči opravdu odpovídá jejich vynaloženému úsilí. Rozevírající se nůžky mezi platy zdravotnického personálu a pracovníků v přímé péči mohou vést k určité destabilizaci interpersonálních vztahů mezi pracovníky těchto skupin a je úkolem managementu těchto sociálních zařízení pracovat na optimalizaci kolegiálních vztahů na pracovišti,“ vyjádřila se Yvona Kubjátová, náměstkyně hejtmana, do jejíž kompetence spadá sociální oblast.

Peníze, které putují na hrazení rozpočtu poskytovateli sociálních služeb v Nových Zámcích, se shánějí už teď velmi obtížně, ovšem díky krajským penězům se to podle slov vedení ještě dá zvládnout.

„V loni nám devadesát procent rozpočtu hradilo ministerstvo práce a sociálních věcí. Letos je to kraj, který zaplatí téměř šedesát procent z našeho rozpočtu. Stát dá dvacet čtyři procent, zbytek se hradí z poplatků od klientů a také existují výjimeční drobní dárci,“ popsal financování zařízení jeho ředitel.