„Ani náhodou. Už v šedesátých letech se to pilo u nás na dědině. Jako děcko jsem „kombajnovku" pila v létě s babičkou," vzpomíná pětapadesátiletá Jiřina Kudličková z vesnice nedaleko Olomouce.
Její babička neměla ráda samotné pivo. Bylo pro ni moc hořké.
„Koupila žlutou sodovku za padesát haléřů. Do poloviny skleničky nalila pivo a dolila to sodovkou," líčila osvěžující nápoj paní Jiřina, která přiznává, že ho tehdy taky okusila a zachutnal jí.
„Nebyl to vynález babičky. Pila to spousta lidí," dodala.
S podobným pitím se poté po třiceti letech setkala v Belgii. „Kombajnovek tam bylo opravdu hodně," smála se. „Jen byly několikanásobně dražší," podotkla k belgickým ovocným speciálním v příjemných hospůdkách.
I když nabídka hotových ovocných piv se na českém trhu stále rozrůstá a lidé mohou hasič žízeň a laskat chuťové pohárky celou řadou příchutí, jsou tací, kteří v tradici hanácké kombajnovky pokračují a nedají na ni dopustit.
„Zkusila jsem speciály od Staropramenu, naposledy novinky od Gambrinusu, ale stejně mám nejraději, když mi do půllitru načepují žlutou sodovku a desítku od nejmenovaného plzeňského pivovaru," dělala chutě jednačtyřicetiletá příbuzná Kudličkových, Helena z Olomouce.
I hospodští potvrdili, že někteří hanáckého předchůdce originálních ovocných piv neopouštějí.
„Máme v nabídne Fénixe a jeho obliba skutečně roste, ale jsou pořád hosté, kteří na namíchanou sodovku s desítkou nedají dopustit. Takové pití má méně alkoholu a není chuťově tak výrazné," popisoval hospodský Zaza z vyhledávané hospody na slavonínském hřišti.
