Na rozhovor s profesorem Pavlem Zatloukalem jsem se těšila. Jako na každé povídání s tímto velmi vzdělaným a příjemným člověkem.

Zároveň mi bylo smutno. Naše setkání bylo svým způsobem poslední, protože po třiadvaceti letech, kdy stál v čele olomouckého Muzea umění a zasloužil se o vznik dvou dalších muzeí – olomouckého a pak i kroměřížského Arcidiecézního muzea, končí a jak sám říká, stane se penzistou.

Těší ho několik věcí, které se podařily a je trochu zklamaný tím, že nedotáhne do konce poslední velký projekt – Středoevropské fo­rum.

(Pozn. redakce.: Rozhovor byl dokončen ve čtvrtek 21. března, kdy ministerstvo kultury oznámilo jméno nástupce Pavla Zatloukala ve funkci ředitele Muzea umění)
VÍCE: Muzeum umění má nového ředitele, Pavel Zatloukal odchází

Pavel Zatloukal odpovídá on-line na dotazy čtenářů Olomouckého deníkuOdcházíte. Končí tím sen o Středoevropském foru?
Ne. Ani nemůže. SEFO máme ve zřizovací listině a povinností muzea je v tom pokračovat. A SEFO hlavně není jen stavba v proluce. Je to především projekt, v rámci kterého má vzniknout expozice a dokumentace výtvarné kultury střední Evropy, a na těch se stále intenzivně pracuje.

Můžete přiblížit, co se muzeu podařilo získat? Jaké zajímavé přírůstky z období po 2.světové válce?
Z hlediska zmíněné expozice jsme uzavřeli sbírání českého, slovenského a maďarského umění, nyní se zabýváme Polskem, kde se rovněž daří z hlediska přírůstků, a pokud se to podaří dotáhnout do konce, mělo by přijít na řadu Rakousko a Německo. Co nejstručněji řečeno.

K tomu paralelně řešíte proluku a klíčový pozemek potřebný pro vybudování přístavby muzea… Jak vypadá aktuální situace? Vlastník má přehnané požadavky? Když jsem s ním naposledy hovořila, ujišťoval, že nechce být „hrobníkem" SEFO a že je vstřícný…
Ano, je vstřícný, pozemek bychom chtěli vykoupit a jednáme o tom už druhým rokem s ministerstvem financí. Je to zdlouhavé.

Pan Barnet chce moc peněz?
Ne, chce tolik, kolik sám před léty zaplatil. Bohužel, proces je komplikovaný. Myslím však, že už na té dlouhé svítá.

Naděje, že bude SEFO, i s přístavbou, tedy stále existuje…
Jistě. Samozřejmě, že bych byl raději, pokud bych v tomto případě mohl odejít s čistým štítem, to se nepodařilo. Vyřeší-li se majetkoprávní vztahy, bude možné jednat dál o případných dotacích. Věřím, že to nakonec vyjde. Jen nevím, jestli se toho dožiji.

Projektu řada Olomoučanů podrážela nohy

Je asi otázkou, zda se nakonec bude vycházet z architektonického návrhu, který připravili architekti Jan Šépka a Michal Sborwitz. Až futuristické pojetí řadu Olomoučanů dosti popudilo a něco takového v historickém jádru odmítli. Má podoba do budoucna šanci, nebo se půjde jinudy?
Jak bude jednou novostavba vypadat, to je samozřejmě otázka. Jsou dvě možnosti: vyjít ze známé studie – připomínám, že to byla pouhá studie pro žádost o evropské peníze – nebo se vrátit na začátek a vypsat architektonickou soutěž atd.

Jestli ještě mohu k projektu SEFO: pokud by ministerstvo kultury předloni nezamítlo dotaci z Integrovaného operačního programu a v proluce se už stavělo. Nemrzelo by vás nakonec, že na něm leží stopa něčeho nečistého? Myslím hlavně ve spojitosti s majetkoprávními věcmi, u kterých muzeum přímo nebylo a které prověřovala policie?
Těch nečistot byla spousta. Nepramenily však z naší strany. To, že krom jiného projektu řada Olomoučanů podrážela nohy, to mě samozřejmě mrzí. Nesu si to dokonce jako určité trauma. Ale co s tím mohu dělat? Doba už je taková, ošklivá, a nejen samozřejmě pro SEFO.

Asi nemá smysl nějak moralizovat, a kroutit hlavou třeba i nad tím, jak sílí hlasy v duchu, že dříve to bylo lepší..
Velmi dobře pamatuji časy minulého režimu a lepší to tehdy pochopitelně nebylo! Přesto mám neodbytný pocit, že devětaosmdesátníci či pravdoláskaři – a cítím se jedním z nich – jsme z valné části prohráli. Třeba ne navždy.

Čtvrt milionu návštěvníků za rok

Pavel ZatloukalPokud to mohu takto říct: přes nedotažení SEFO jste neprohrál. Je málo Olomoučanů, kteří nechají ve městě tak hodnotné stopy. Mám na mysli jméno Muzea moderního umění, vybudování olomouckého a pak i kroměřížského Arcidiecézního muzea. Návštěvnost je velká a poslední projekt zaznamenal velký úspěch..
Po této stránce se toho jistě nepodařilo málo. Mnohem víc, než jsem si dokázal koncem roku 1989 představit. Ještě k těm stopám: nejsou to samozřejmě jen moje šlépěje, ale celého kolektivu. Velmi si cením toho, že náš tým vydržel pohromadě a bral se za jednu ideu – možná i proto se toho dost zdařilo. Ve své sféře jsme se na jedné straně pokusili obnovit kontinuitu s tím nejlepším, co tady v minulosti v kultuře existovalo, na druhé straně se pokoušíme vytvořit k tomu ekvivalent z hlediska moderní a současné výtvarné kultury. Obojí s dalekým přesahem za „pouhý" český horizont.

Poslední výstava je toho krásným příkladem..
Jejím cílem byla určitá rekapitulace oné staleté i dvě desetiletí trvající cesty. A mimo jiné také konfrontace obou poloh, tedy starého i moderního umění. Výstava má velmi slušný ohlas, návštěvníků už bude kolem 30 tisíc. Pro zajímavost: vloni jsme měli ve všech třech muzeích zhruba 226 tisíc návštěvníků.

Váš nástupce má vysoko laťku, dá-li se to takto říci. Komise už nového ředitele vybrala..
Ministerstvo už jeho jméno zveřejnilo. Ředitelem muzea umění se stane Michal Soukup.

Znáte toho člověka. Splní očekávání, která máte od nového šéfa?
Doufám, že splní. Ale na mých očekáváních už nebude záležet. Každopádně budu velmi rád, pokud se mu podaří zachovat kontinuitu toho, co jsme tady zmínili, a co sám téměř tři desítky let pomáhal vytvářet.

Nádeničení budu střídat s vyprávěním

Pavel Zatloukal, ředitel Muzea umění OlomoucTěšíte se do penze?
To je těžká otázka. Odcházím proto, že jsem měl v posledních letech nutkavý pocit, jestli už není pozdě. Dost si také vyčítám, že jsem se nedokázal víc věnovat vnukům. Alespoň trochu jim pomáhat rozvíjet jejich pohádkové světy, dokud to ještě jde.

Vím z mého nejbližšího okolí, že pro hodně aktivního a respektovaného člověka, je taková změna opravdu velmi těžká a psychicky náročná..
V muzeu budu pomalu devětatřicet let. Je to můj domov, mnohdy číslo jedna.

Zaslechla jsem, že ve Velkém Újezdě, kde žijete, máte jako rodina zajímavé aktivity.
Švagr sedlačí. Také tam bych chtěl začít víc pomáhat. Navíc nás to baví. (V tom se profesor Zatloukal rozzářil a udělal pár kroků do sousední místnosti.) Mám už tady dárek od kolegů na rozloučenou. (V ruce držel chlapský nástroj, bez kterého se moderní sedlák a zahradník rozhodně neobejde.) Ale je to překvapení, nesmím o tom zatím mluvit.

Zřejmě budete nadále přednášet na univerzitě.
Ano, nádeničení bych měl ještě nějakou dobu střídat s vyprávěním. Uvidíme.

Pavel Zatloukal

Pavel Zatloukal odpovídá on-line na dotazy čtenářů Olomouckého deníkuNarodil se 27. října 1948 v Olomouci.

Zaměřuje se na dějiny výtvarného umění a architektury od osmnáctého století až po současnost. Samostatně nebo v kolektivu o nich vydal téměř dvě desítky publikací.

V roce 2003 získal za knihu Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku ocenění ve dvou kategoriích literární soutěže Magnesia Litera.

Zasloužil se o vybudování Muzea moderního umění v Olomouci, olomouckého a pak i kroměřížského Arcidiecézního muzea, která jsou veřejnosti přístupná od roku 2006 a 2007 v prostorách bývalého olomouckého hradu a na kroměřížském zámku.

Od roku 1990 je ředitelem olomouckého Muzea umění.