Olomoucký památkový ústav loni hospodařil s částkou šedesát jedna milionů korun. Bezmála padesát procent pokryla státní dotace, část se zaplatila ze vstupného. Nejvíce prostředků spolkly náklady na provoz, zejména energie. Na drahé restaurování nebo nezbytnou stavební obnovu hradů a zámků tak nezbývají peníze.
„Doufám, že se nám letos podaří zaplatit opravu alespoň části střechy šternberského hradu. Bojím se ale, že v letošním roce se vzhledem k probíhající recesi výrazně sníží tržby za vstupné a tím nám ubudou vlastní zdroje,“ obává se provozně ekonomická náměstkyně olomouckého památkového ústavu Marcela Tomášková.
„Na další obnovu takzvané kočárkovny na zámku ve Velkých Losinách nám ministerstvo v rámci programu záchrany architektonického dědictví poskytlo jeden milion korun, což vystačí jen na opravu stropů. Jestli to bude pokračovat tímto tempem, budeme obnovovat dalších dvacet dva let,“ varuje Tomášková.
Částky přidělované ministerstvem kultury pokryjí podle památkářů jen zlomek restaurátorských prací, v některých případech už přitom nelze déle čekat.
„Dvoumístná nosítka na zámku ve Velkých Losinách z konce sedmnáctého století se nám doslova rozpadají před očima. I samotní restaurátoři se obávají do toho jít, protože zničení koženého materiálu nosítek je už na samé hranici, kdy je lze ještě zachránit,“ upozornila památkářka Lenka Vaňková.
Poslední nadějí tak zůstávají sponzoři. „Dostali jsme dar od soukromého mecenáše, který nám dal sto tisíc na výstavu,“ řekla kastelánka Šternberka Helena Gottwaldová. Podobné záležitosti jsou však zatím ojedinělé.
Jaké tedy památkáři nabízejí řešení? „Chceme vytvořit fotografický katalog s přesným popisem a předpokládanou částkou na restaurování. Chtěli bychom touto formou oslovit sponzory. Je to pro nás jediná šance,“ vysvětlila Tomášková.
KAREL PÁRAL
