Za posledních deset let jich o více než sto procent přibylo.

To je to tak dobrý byznys? Majitelé palíren vzkazují: „V sezóně hlavně pořádná dřina. A zlatý důl to rozhodně není.“

„Extra výnosné to určitě není a je to skutečně velká dřina. Když je sezóna, děláme od pěti do rána do půlnoci, někdy i déle,“ popisovala Bohdana Jadrníčková.

Samozřejmě záleží na počtů kotlů v pálenicích a jejich velikosti.

„Je také velká konkurence a pěstitel si může vybrat. Pálenici dnes najdete skoro v každé dědině,“ doplnila Jadrníčková, která letos otevřela novou pálenici.

Provozovatelé poukazují na to, že jejich práce navíc závisí na přírodě – jaká je úroda.

„Od toho se odvíjí počet zákazníků. Myslím, že se pouze pálenicí, alespoň v objemu, jak děláme my, uživit nedá. Hlavně konkurence je už velká. Pro nás je to jedna z podnikatelských činností – vedle moštárny, autoservisu a prodeje topenářské techniky,“ uvedl Pavel Hnilica z Velkého Týnce.

Letošní úrodu hodnotí jako lepší než loňskou. Někteří si povzdechli nad třešněmi a chválili meruňky, jiní si zase pochvalovali, že jejich třešňový kvas vydal až devět litrů pálenky ze sta litrů kvasu.

„Je to také o technologii, která se v pálenicích použije. My jsme u třešní skutečně měli osm až devět procent,“ uvedl Hnilica.

V České republice je ministerstvem zemědělství povolen provoz 545 pěstitelských pálenic.

„Nejvíce je tradičně na Moravě. Přední místo v počtu pálenic zaujímá Jihomoravský kraj, následuje Zlínský a Olomoucký kraj, ve kterém je registrováno zhruba sedmnáct procent všech pálenic v České republice,“ uvedl mluvčí ministerstva zemědělství Petr Habáň.

Podle něj právě v Olomouckém kraji významně vzrostl počet pěstitelských pálenic – za posledních deset let o padesát provozoven. „V současnosti je tady ministerstvem povoleno 92 pálenic,“ poznamenal.

Čemu centrální úřad přičítá takový zájem o provozování palírny? Roli hraje řada na sobě nezávislých faktorů.

„V devadesátých letech došlo k privatizaci a transformaci konzervárensko-lihovarnického průmyslu, dále došlo obecně k rozvoji podnikání; v oblasti pěstitelského pálení zejména v důsledku technologického vývoje výrobního zařízení a jeho dostupnosti na trhu,“ sdělil Habáň s tím, že velkou roli hraje vzrůstající poptávka po kvalitních ovocných destilátech.

Také legislativa o lihu roku 1997 umožnila vypálit jednotlivci více – z patnácti na třicet litrů etanolu, které je pěstitel, domácnost, oprávněn si dát vyrobit z vlastního ovocného kvasu. To odpovídá zhruba dvojnásobnému množství padesátiprocentní pálenky.

Za litr lihu si v palírně účtují kolem 240 korun. Alkohol vyrobený v pálenicích se daní poloviční sazbou spotřební daně oproti průmyslově vyráběné kořalce. „Státu loni přinesl zisk 342 milionů korun,“ uvedlo ministerstvo zemědělství.