Vodu v přírodních nádržích si užívá bez ohledu na to, kolik je právě stupňů na teploměru. Zimní plavání je pro něj sport, koníček a skvělý relax zároveň.

S otužováním začal jednašedesátiletý Miloš Páč z Olomoucka už před 44 lety.

„Tehdy jsem se věnoval potápění, ale v tu doby byly problémy se sháněním neoprénových obleků. Měli jsme jeden na pět lidí. Já jsem se ale chtěl potápět od jara až do podzimu. Abych to v chladné vodě zvládl i bez neoprenu, začal jsem s otužováním. Vlastně to tenkrát byla nutnost,“ vzpomněl na začátky dlouholetý sportovec.

Postupně se z něj stal nejen otužilec, ale také mezinárodní instruktor potápění a zimní plavec. Je rovněž držitelem oprávnění pro provádění různých potápěčských prací, které využívá v profesi stavbyvedoucího.

„Například při montážích norných stěn pod vodou, když provádíme protipovodňová opatření, se mi to velmi hodí. Při mé profesi strávím celoročně většinu pracovní doby venku na stavbách. Nechodím v mrazech jen v sandálech a bermudách, ale s teplým oblečením to nijak nepřeháním. Díky pravidelnému otužování a tréninku v chladné vodě je můj organismus podstatně odolnější než u většiny populace,“ vysvětlil Miloš Páč.

Zdraví a čištění hlavy

S otužováním se podle něj musí začít hned po klasické letní koupací sezoně. Plavat se do přírody chodí pravidelně a nepřetržitě od září až do jara. Tělo si na stále chladnější vzduch a vodu zvyká a postupně se stává odolnějším.

„Důležité je mít za sebou zdravotní prohlídku, hlavně srdce musí být v pořádku. Zásadní je také psychika. Pokud člověk sám nechce, tak ho k tomu nikdo nedonutí. Třeba v naší rodině se všichni rádi potápíme, ale v zimě si se mnou nejde ven zaplavat nikdo,“ poznamenal s úsměvem sportovec.

V zimním plavání Miloš Páč stále závodí v kategorii do 750 metrů, dříve soutěžil i na kilometru. Dnes už podle svých slov tuto kategorii přenechává mladším borcům.

Nejde mu o sbírání rekordních časů a medailí. Důležité je pro něj plavání si celoročně užívat, dělat něco pro své zdraví a vyčistit si hlavu od práce a stresu.

Po vynoření půlhodinový třes

Trénuje pravidelně jednou týdně ve vodě, která má často jen okolo nuly nebo několik stupňů nad ní.

„Poděbrady jsou teď zamrzlé, díra vysekaná v ledu není nic pro mě. Já si jednou týdně rád odplavu svých pár set metrů a na to je nejlepší Náklo. Když je nejhůř, stačí mi Malá Morava v Horce, kde je dostatečná hloubka vody,“ pochvaluje si ideální místa zimní plavec.

Do ledové vody se ponoří jen v plavkách a koupací čepici. Žádný neoprén ani rozcvičování. Ze začátku se prý plave snadno, tělo je ještě zahřáté a svaly pružné.

„Postupně ale v chladné vodě začínají svaly na rukou a nohou tuhnout, pohyby jsou nemotornější a člověk je s blížícím se cílem ztuhlejší. Pak se hned obléknu a dám si horký čaj. Člověk se po takové zátěži asi 20 až 30 minut třese, nedá se to ničím ovlivnit ani zastavit. Je to obvyklá reakce organismu, kdy tělo v krátké době spálí obrovské množství energie. Naráz je jí prý tolik, co vydá horník za celou šichtu,“ popisuje Miloš Páč.

U Bristolu teď plavat nelze

Stejně jako vloni, tak i letos na konci února přijde společně s dalšími otužilci a plavci o tradiční soutěž, kterou desítky let pořádal na řece Moravě v Olomouci.

„Závody v zimním plavání u Bristolu Olomoučané s oblibou sledovali přímo z mostu. V Moravě je teď ale kvůli stavbě protipovodňových opatření a nového mostu u Bristolu tak málo vody, že akci bohužel uspořádat nemůžeme. Snad se to podaří alespoň příští rok,“ těší se zimní plavec.