Kdo komu fandí

19:30

Do začátku natáčení zbývají dlouhé dvě hodiny, přesto se u vchodu kulturního domu Sidia srotil dav nedočkavých milovníků diskusních pořadů, kteří přišli podpořit své předvolební favority v přímém přenosu.

Česká televize původně ohlásila vstup do sálu na tři čtvrtě na osm. V tu dobu však dveře kulturního domu zůstávají zamčené. Atmosféra pomalu houstne a ozývají se první výkřiky nelibosti.

Už by nás mohli pustit, zazní z jednoho hloučku. V kruhu tam živě diskutují příznivci různých partají. Debata se odvíjí v přátelském tónu, emoce si diváci schovávají pro televizní kamery.

„My se spolu umíme domluvit, politiku bereme sportovně. Kéž by to tak dokázali i politici,“ říkal Pavel Holík z Prostějova, příznivec ČSSD. „V sále budeme tleskat a fandit panu Vlčkovi. Samozřejmě slušně,“ dodává stoupenkyně stejného tábora Alena Rašková.

Všichni ze skupinky se napříč politickým spektrem shodují v návrhu řešení zablokované politické situace.

„Chtělo by to změnit volební systém na většinový. Výsledky voleb by nebyly tak těsné a bylo by jasné, kdo má zodpovědnost,“ navrhuje člen ODS Miroslav Macík.

Přikyvuje i příznivec TOP O9 Jaroslav Opálka. Poslední z hloučku, paní Irena, je bezpartijní. Zatím nefandí nikomu. Změní se to po dnešku?

Kompletní záznam

OTÁZEK VÁCLAVA MORAVCE SPECIÁL Z OLOMOUCE
(ČT 24)

„Kdo ví, možná se pro někoho rozhodnu,“ usmívá se prozatím nestranná divačka.

S blížící se dvacátou hodinou návštěvníků před vchodem stále přibývá, podle pamětníků vysílání Otázek z roku 2006 se však počet lidí s tehdejším velkým návalem způsobeným vyhrocenou předvolební atmosférou vůbec nedá srovnat.

Kelímek minerálky za 25 Kč

20:06

Prosklené dveře se konečně otevírají a holohlaví muži začínají vpouštět dovnitř první nedočkavce. U vchodu vzniká nepříjemná tlačenice a nervozita vrcholí.

Návštěvníci procházejí přes foyer až před vchod sálu. Tam je čeká ještě zevrubná prohlídka – detektory neomylně odhalí všechny kovové předměty.

Obsah brašen návštěvníků se stává věcí veřejnou. Nůž nenalezen, jen samé propisky a klíče. Zbývá se narychlo občerstvit dvěma deci minerálky z kelímku za pětadvacet korun. Vzít si nápoj do sálu je zapovězeno.

Lídrům přimontovali židle

20:50

Začínají Otázky nanečisto. Václav Moravec vítá diváky a děkuje za trpělivost při čekání a odbavování.

„V předchozích speciálech jsme zažili výhrůžky, proto jsme museli dělat jistá opatření. Alespoň jsme v bezpečí a nic nám tu nevybuchne. Vypněte si mobilní telefony, mikrofony je nemají rády.“ upozorňuje.

Zkouší se aranžmá přenosu, nastávají první zmatky.

„Takže změna: jako první nebude přicházet Miloslav Vlček, ale pan Horák, aby zaplnil prostor,“ říká Moravec. Publikum se poprvé zasměje. Moderátor se až do začátku přímého přenosu snaží udržet diváky v dobrém rozmaru vtipkováním, což se mu celkem daří.

Lídr lidovců Pavel Horák usedá za stolek.

„Židle jsou přimontované. To proto, aby nám lídři nepřepadli dozadu,“ komentuje Moravec.

Po menších nejasnostech nakonec všichni představitelé partají vědí, kudy mají přijít a kam usednout. Zkouška může začít. První položená otázka týkající se priorit jednotlivých politiků se liší od těch, které později padnou v živém vysílání.

Rektor, psychiatr, výtvarnice

Politici formulují první odpovědi, řeč se stáčí na školství a kulturu.

Miloslav Vlček chce méně soukromých škol, Ivan Langer preferuje soutěž ve školství a přísné udělování akreditací, Jitka Chalánková chce spoluúčast studentů, Alexander Černý hovoří o rozdílech v úrovni vzdělání.

Vicehejtman Horák tvrdí, že jeho doménou je kultura, do níž jde málo peněz. Ze státního rozpočtu by chtěl urvat až 1,5 procent.

„Ale KDU-ČSL dosud měla ve svých rukou ministerstvo kultury,“ kontruje Moravec. Diskuse se pomaličku rozbíhá.

Nastupují olomoucké osobnosti: podnikatelka Dana Dokoupilová, rektor Lubomír Dvořák, výtvarnice Barbora Bendová, učitelka Milada Svozilová a psychiatr Libor Gronský. I oni si zkoušejí první repliky.

Deja vu se Slepičkou

Mikrofon záhy putuje i do publika. Nastává malé deja vu: divák Slepička pokládá navlas stejnou otázku jako před třemi a půl lety: „Jak chcete zajistit ekonomický a vědeckotechnický pokrok národa, když národ neustále upadá a hloupne?“

„Já nevím, u koho mám začít, aby se někdo neurazil. Kdo má odpovědět?“ ptá se Moravec.

„Všeci!,“ reaguje tazatel.

„To jste mi to teda ulehčil,“ glosuje moderátor. Směje se publikum i politici.

Do začátku přímého přenosu zbývá ještě deset minut. „Slyšíte všichni dobře?“ táže se Moravec.

„Ne,“ ozývá se hlas z publika.

„Jde to zesílit?“ ptá se moderátor režie. Ženy musí mluvit víc nahlas, zazní pokyn.

„Paní Svozilová, na děti taky určitě občas zvýšíte hlas, tak to zkuste i tady,“ obrací se moderátor na pedagožku z Litovle.

Nudnější a bez šťávy

Po kratičké pauze konečně začíná přímý přenos, jehož příliš komplikovaná dramaturgie nakonec neumožní položit publiku ani jeden dotaz.

Vystoupení jednotlivých řečníků doprovázejí klasické ingredience, které podobné akce vždy spolehlivě okoření: bučení, ironický smích, občasné výkřiky i potlesk. Přesto je úterní přenos ve srovnání se stejným pořadem odvysílaným před volbami 2006 o poznání nudnější. A jaksi bez šťávy.