Vybydlené domy a byty bez koupelny

Vítězství v hlasování o největší ostudu Přerova bylo drtivé a návštěva sociálně vyloučené lokality pocity marnosti z verdiktu čtenářů ještě více umocnila.

Domy v Kojetínské přitom v minulosti patřily podobně jako ty ve Škodově a Husově ulici k běžným činžákům, ve kterých žili pracovníci Českých drah.

„Dříve zde byly nádražácké byty, ve kterých bydleli strojvedoucí a zaměstnanci drah. Ještě, když jsem někdy v šedesátých letech chodil kolem jako dítě, byla před podjezdem velká budova Pozemních staveb, jídelna Moravostavu, na rohu zase restaurace Na Špici. Chátrání objektů začalo mnohem později,“ líčí jeden z pamětníků Bohuslav Přidal.

„Někdy v 70. a 80. letech se do Přerova přistěhovalo ze Slovenska velké množství Romů, a ti se do těchto domů postupně stahovali,“ vzpomíná. Postupná devastace budov se v minulých desetiletích nevyhnula Husově, Škodově ani Kojetínské ulici.

Zatímco kdysi proslulé romské ghetto ve Škodově ulici dnes už nic nepřipomíná a zchátralé budovy byly srovnány se zemí, v Kojetínské ulici bydlí asi dvacet rodin. Sami Romové přiznávají, že v podmínkách, které jsou jednadvacátému století na míle vzdálené.

Slovo „zchátralý“ zdaleka nevystihuje podstatu věci. Domy mají rozbitá okna a dveře, někde opadává omítka, jinde i střešní krytina.

„Mám šest dětí, manželku a žijeme v jedna plus jedna, 44 metrů čtverečních. Žádali jsme město o byt, ale nic prý pro nás nemají,“ krčí rameny jeden z místních obyvatel.

„Koupelnu v bytě nemáme, takže se koupeme ve vaničce. Když je teplo, tak v Bečvě. Podmínky jsou tady špatné,“ stěžuje si místní Rom.

Odstěhovat se z vyloučené lokality chtějí i Romové

Některé domy jsou zchátralé více, někde se o údržbu a úklid starají.

„Máme to tu spravené, snažili jsme se i o úpravu veřejného prostranství, aby si děcka měla kde hrát a lidé mohli posedět venku na lavičce. Ve vedlejších domech ale nemají ani vymalované,“ líčí Štefan Mižigar, který žije v Kojetínské ulici přes třicet let a pracuje jako romský asistent prevence kriminality.

„Bydlíme v bytě dva plus jedna a topíme tady tuhými palivy, většinou dřevem. Ostatní baráky jsou ale poloprázdné - dohromady je dnes tady sotva dvacet rodin,“ popisuje. Někteří Romové by se rádi odstěhovali, jiní se o to ani nesnaží.

„Šli bychom hned! Ale kam? Všechno je drahé, podnájmy, energie,“ rozhazuje rukama jedna z místních obyvatelek.

„Je to kousek od Bečvy a máme strach o děcka, aby nespadly do vody. Všechno je tady v dezolátním stavu. Okna jsou rozbitá, střecha padá. Hledáme si byt, abychom se nastěhovali do lepších lokalit. Nemusí to být úplně hezké, ale tam, kde jsou lidi slušní, můžeme si pomáhat a domluvíme se na úklidu dvora nebo chodby. Tady, když chce někdo něco udělat, tak nikdo nic,“ stěžuje si třiatřicetiletá paní Zuzana, která žije v Kojetínské ulici devět let.

„Vadí mi, že nás všechny hážou do jednoho pytle. Někteří lidé jsou slušní, ale jiní si neváží toho, co máme. Proto je tu takový bordel,“ dodává. „Bydlím tu sedm let a opravy za tu dobu žádné. Dříve tady byla hromada lidí, ale všichni odešli pryč,“ podotýká jiný z místních Matuš Mirga.

Sociálně slabým rodinám se v Kojetínské ulici věnují pracovníci přerovské charity. Romské komunitní centrum Lačo jilo pomáhá dětem od šesti do dvaceti let. Pracovníci centra je zapojují do volnočasových aktivit, pomáhají jim se školními úkoly, nadané děti se zde věnují tanci, zpěvu a rukodělným činnostem.

Cílem je minimalizovat patologické jevy. Pak je zde také Romské komunitní centrum Žížalka, což je sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi, která je ambulantní i terénní.

„Sídlíme v Kojetínské, ale docházíme i do rodin v Husově a jiných lokalitách. Rodiče naši službu využívají, řešíme s nimi otázku bydlení, financí, vzdělávání dětí nebo zajištění lékařské péče. Zájem se stále zvyšuje a rok od roku máme více rodin,“ líčí vedoucí centra Žížalka Lenka Klíčová. Charita chystá v Kojetínské ulici také výstavbu Azylového domu pro bezdomovce, které se má začít stavět v letošním roce.

Mohlo by vás zajímat: Den sousedů se přesunul do Kojetínské, Romové si akci pochvalovali

Řešení v nedohlednu

Zchátralé domy na periferii Přerova jsou sice mnohým lidem trnem v oku, město ale účinný recept nemá. Jak koaliční, tak opoziční politici se shodují na tom, že situace je velmi složitá.

Že sociálně vyloučené lokality a ghetta do dnešní doby nepatří, o tom je přesvědčena opoziční zastupitelka Helena Netopilová (Společně pro Přerov). Ani ona ale účinný recept, jak problém řešit, nezná.

„Vyloučená lokalita byla v Kojetínské ulici vždycky, je ale pravdou, že se obyvatelé domů hodně obměnili. Dnes žije v Přerově spousta Romů, kteří se sem přestěhovali a jsou tu noví,“ říká zastupitelka.

Za složitě řešitelný problém považuje otázku sociálně vyloučených lokalit také přerovský primátor Petr Vrána (ANO).

„V Přerově žije velké procento sociálně slabých lidí, kteří jsou koncentrovaní v okolí nádraží. Na jedné straně je dobré říkat, že chceme tyto sociálně slabší obyvatele začlenit, ale v momentě, kdy se o to pokusíme, čelíme velké vlně stížností ze strany obyvatel domů, do kterých se nastěhují,“ přiznává primátor města.

I když podle něj město před lety investovalo do revitalizace jednoho z objektů, dnes už to není vidět.

„Je vybydlený stejně jako před opravou. Máme určité investiční priority a v současnosti se zaměřujeme na centrum města, budování nového sídla magistrátu a rekonstrukci obřadní síně. Kdybychom měli dát do revitalizace Kojetínské ulice řádově stovky milionu korun, tak pokud nebude nějaká forma pomoci v rámci dotačních titulů, ať už evropských nebo státních, tak nevím, jestli by na to město mělo peníze. Naše priority jsou jiné,“ vysvětluje primátor.

Problémovým lokalitám v Přerově se budeme věnovat i nadále a rádi je rozšíříme i o vaše tipy. Pokud máte námět na další ostudná či zanedbaná místa, zašlete svůj tip na e-mail: petra.polakova-uvirova@denik.cz

Anketa k tématu


Nahrává se anketa ...