„Skulptura je v podstatě hotová. Zbývá ji dopravit do parku a spojit její dvě části. Záleží však na počasí, kdy se osazení uskuteční. V dubnu by už měla být v Bezručových sadech,“ řekl restauratér Ladislav Werkman, který má opravu na starost.

Části rozdrcené na prášek

Barokní sochu Herkula poničil spadlý jasan hlavní aleje loni v červnu při jedné ze silných vichřic. Umělecká památka se rozbila na mnoho drobných částí, některé byly dokonce rozdrcené na prášek. „Museli jsme posbírat všechny úlomky, ty jsme v dílně očistili, poskládali jako puzzle a slepili. Když nějaký kousek chyběl, musel jsem ho dotmelit. Byla to mravenčí práce,“ popsal průběh opravy Werkman.

Postavu antického hrdiny vytvořil sochař z pískovce, který lehce podléhá povětrnostním vlivům a drolí se, takže restaurátoři používali speciální tmely a lepidla. „Používali jsme několik druhů tmelů, aby nebyly poznat spoje, také jsme lepili jednotlivé části epoxidem. To je umělá pryskyřice, která se na pískovec používá nejčastěji,“ vysvětlil Werkman.

Teprve po zničení sochy zjistil magistrát, že tato chráněná památka patří městu. „Na opravu jsme tedy vyčlenili sto šedesát tisíc korun a rozpočet jsme nepřekročili,“ uvedla Ivana Slezáková, vedoucí oddělení evidence majetku olomouckého magistrátu.

Potvrdil to i Werkman: „Finanční plán jsme dodrželi. Někomu se může zdát částka vysoká, ale práce byla náročná. Nešlo totiž jen o slepení úlomků, například sokl byl také poničený. Roztrhaly jej zrezavělé čepy. Socha tak prošla kompletní restaurátorskou prohlídkou a následnou opravou.“

Zrestaurovaný mezi starými

Ostatní Herkulové v Bezručových sadech se ještě restaurování nedočkali, ten opravený tak s nimi bude viditelně kontrastovat. „Pro letošní rok nemáme obnovu těchto chráněných památek v plánu města hlavně z finančních důvodů. Nevylučujeme však, že se v budoucnu opraví,“ informovala Slezáková.

„Pozdně barokní sochy vytesal z pískovce neznámý autor v roce 1757. Původně byly umístěny v zahradě hejčínského cukrovaru, v roce 1965 je převezli na místo v Bezručových sadech, kde jsou dodnes,“ řekl Robert Šrek z Národního památkového ústavu ČR, specialista na restaurování kamene.

Zajímavostí je, že obě poloviny sochy nejsou spojeny kovovým čepem, ale kamenným, což nebylo v baroku obvyklé.