Na Palachově náměstí se ve čtvrtek okolo šesté hodiny večer shromáždily desítky vysokoškoláků.

V čele nesli transparenty s nápisem S přibývající tmou svit pochodně sílí a jmény mužů, kteří se upálili po sovětské okupaci Československa.

Se svíčkami v rukou se vydali na pochod přes Třídu Svobody a Bezručovy sady až k soše T. G. Masaryka u Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Tam položili kytice a zapálili svíčky.

Vzpomínkový pochod k 45. výročí upálení Jana Palacha uspořádal Jan Koukol, dvaadvacetiletý student českého jazyka a společenských věd na Univerzitě Palackého, která akci zaštítila.

„Doufám, že nikdy nenastane taková doba, která by donutila lidi zareagovat způsobem, jakým to v minulosti udělali Jan Palach, Jan Zajíc či Evžen Plocek," poznamenal Jan Koukol.

Průvod olomouckých vysokoškoláků ke 45. výročí upálení Jana Palacha

Nestál v davu a jednal

Se svíčkou v ruce procházela Olomoucí společně s několika desítkami svých vrstevníků také studentka druhého ročníku filozofické fakulty Univerzity Palackého Mariana Molková.

„Přišla jsem uctít Palachovu památku. V té době to byl velmi hrdinský čin, dal jasně najevo svou nespokojenost s tehdejším režimem. Dodnes bychom si jeho oběť měli připomínat," míní vysokoškolačka.
Palachův radikální čin ocenila také studentka třetího ročníku Střední zdravotnické školy v Olomouci Anna Škařupová.

„Byl to člověk, který nechtěl stát v davu. Ostatní s politikou nesouhlasili jen v duchu a navenek raději poslouchali. On ale jednal, odhodlal se k velmi radikálnímu činu. To, co udělal mělo smysl i pro další generace," myslí si sedmnáctiletá dív­ka.

Vysokoškolák Jan Palach se na protest předem připravil. Ráno 16. ledna 1969 sepsal dopis označený jako Pochodeň číslo 1. V odpoledních hodinách si připravil dvě nádoby s benzínem a odešel na Václavské náměstí. Nedaleko Národního muzea se benzínem polil a zapálil.

V nemocnici v Legerově ulici pak další tři dny bojoval o život. Zemřel 19. ledna odpoledne, k rakvi s ostatky se do Karolina přišly poklonit desetitisíce lidí.