V těchto dnech si Gayclub DIVA připomíná už dvacáté výročí své existence.

„Za dobu našeho fungování je to už třetí generace, která do našeho podniku chodí. Takže není výjimkou, když nám mladí hlásí: „Pozdravuje vás maminka nebo babička," říká v rozhovoru pro Regionální Deník spolumajitel Baru DIVA Miroslav Maršíček.

Poprvé jste otevřeli na jaře roku 1997, kde nápad vzniknul?
Podnik otevíral můj partner František Vysoudil. Pracoval v gastronomii a chtěl něco svého, že to ale bude gay bar, to neplánoval. Vzniklo to úplně náhodou, ostatně jako i název Diva bar. Je to vlastně složenina z Divadelního klubu, v roce 1997 v Moravském divadle ještě svůj klub neměli.

Chorvatští výtvarníci namalovali obří kraslici pro olomoucké náměstí.
Obří kraslice zdobí olomoucké náměstí. Dárek od Chorvatů

Takže původně to byl podnik, kam chodili herci a nejen jejich přátelé po představení?
Ano, ale trvalo to jen chvilku. Celkem rychle se z toho stal gay podnik. To víte, majitel je gay, má kolem sebe nějaké kamarády a tak dále. Nechali jsme to běžet svým osudem. Vůbec nás nenapadlo, že tady budeme tak dlouho, člověk si myslel, že je to zábava tak na pět, šest let. Uteklo to rychle.

V roce 1997 Češi ke gayům nebyli tak benevolentní jako dnes. Předpokládám, že začátky vašeho podnikání asi snadné úplně nebyly.
To ne a některé zážitky jsou opravdu nepříjemné. Mému partnerovi Františkovi se třeba stalo to, že zavřel podnik a venku na ulici něj čekal skin s pálkou. Praštil ho po hlavě tak, že musel do nemocnice na šití. Nebo sem chodila jistá skupina lidí a chtěli po nás výpalné. Měli jsme strach, ale nezaplatili jsme. Věděli jsme, že jakmile bychom jim jednou dali peníze, nezbavili bychom se jich. Zkusili to třikrát a pak naštěstí zmizeli.

Výstava Milování v přírodě ve Vlastivědném muzeu v Olomouci
Sex v přírodě. Olomoucké muzeum baví nejodvážnější výstavou

Homo:hetero - 50:50 

Takže jste všechno ustáli…
Když jsme začínali, bylo nám dvacet let a člověk je víc odvážný, vůbec nepřemýšlí nad tím, co to všechno může přinést. Teď, když se na to dívám zpětně, tak bych to už nešel. Tedy být v té době a vědět, co vím dnes. Ale tenkrát jsme to neřešili, rizika jsme si neuvědomovali.

Měli jste v té době nějakou konkurenci?
Gay komunita byla v Brně, Ostravě a mezi tím nebylo nic. Rychle se rozkřiklo, že v Olomouci je takový podnik a prvních pět let to bylo opravdu hodně o našich lidech. Homosexuálové mají většinou kamarádky a časem k nám holky začaly chodit i samy, protože si tady odpočinuly od otravujících kluků. Jenže za nějakou dobu to kluci zjistili a začali k nám chodit taky. Změnilo se to s nástupem sociálních sítí a dnes je složení padesát na padesát, někdy je tady i víc heterosexuálů.

Dvaačtyřicetiletá Tereza Vaňourková je jednou z mála žen, které se rozhodly pro službu v aktivní záloze Armády ČR.
Klukům by vojna prospěla, říká Tereza, snajpr v záloze

Chodí už třetí generace

Fungujete už dvacet let, jiní otevírají a záhy zavírají. Čím to, že vám se daří?
Během doby naší existence se v Olomouci otevřelo a zavřelo několik podniků. A ani dnes nejsme jediní. Fungujeme tak dlouho asi proto, že jsme se neuzavírali jen pro gay komunitu. Jakmile se tady něco nového otevřelo, tak se tam naši lidi hned přemístili a nám zůstali heterosexuálové. Myslím si, že Olomouc je malé město na to, aby se tady uživil čistě gayclub. Jako disco club s jedním majitelem se ale možná řadíme k těm nejstarším v republice. Všude se majitelé mění a my zůstáváme. (smích)

Máte zprávy o tom, kolik vztahů v Divě vzniklo?
Víme o několika svatbách a to i mezi holkou a klukem. Za dobu našeho fungování je to už třetí generace, která k nám chodí. Takže, když sem přijdou mladí, není výjimkou, že nám hlásí: „Pozdravuje vás maminka nebo babička." Navíc ti, kterým jejich děti už odrostli, chytli druhou mízu a začali k nám chodit znova. Vzpomíná se a má to něco do sebe.

Bývalí olomoučtí primátoři Martin Tesařík (ČSSD) a Martin Novotný (ODS)
Exprimátor Novotný už do parlamentu nechce, Tesařík zřejmě ano

Můžete přijít sami, vždy je s kým se bavit

V čem si myslíte, že je kouzlo vašeho baru. Proč sem lidi tak dlouho chodí?
Možná je to v tom, že nám hodně lidí říká, že sem může přijít samo. Vždycky se tady s někým začnou bavit. Sednou si na bar a hned s nimi začne někdo klábosit. Když by někdo nechtěl být doma sám, sem přijít může. To je jasné.

Jaká je vaše klientela?
Chodí sem ledaskdo a zdaleka to nejsou jen naši lidi. Jsou to řidiči kamionů, doktoři, právníci, sportovci, policisté, občas i nějaký politik nebo celebrity.

Co byste si přál do dalších dvaceti let?
Není to nic složitého. Zdraví a aby k nám lidi chodili.

Studie stavebních úprav Červeného kostela na třídě Svobody v Olomouci
Červený kostel v Olomouci chce "odčarovat" tato proměna. Jak se vám líbí?