Fort I.
Železniční fort postavený v letech 1861 – 1866. Fort byl postavený pro případ, že by nepřítel přijel dobývat město vlakem. Půdorys připomíná kleště a střílny byly umístěny tak, že by se posádka mohla bránit křížovou palbou a protivníka sevřít do kleští. V současnosti z něj nic nezbylo.

Fort II. Chválkovice
Postaven v letech 1854 – 1857, v roce 1866 doplněn v týlu zemními valy. Fort je nyní ve velmi dobrém stavu. Vlastní jej Armáda ČR a využívá jej jako sklady.

Fort III. a, III. b
Oba postaveny v roce 1850. Byly to provizorní zemní forty, které byly vytvořené terénními úpravami. Dnes už nejsou v místě patrné.

Fort IV. Bystrovany
Atypický fort ve tvaru osmiúhelníku s vyseknutou šíjovou částí, ve které byl vjezd. Je jediný svého typu. Nyní je v zachovalém stavu. Zatím jej vlastní Armáda ČR, ale probíhá převod na budoucího majitele. Ministerstvo obrany nechtělo v současné chvíli s ohledem na probíhající administrativní řízení sdělit, komu připadne. Soukromý vlastník jej vyhrál ve výběrovém řízení. Zájem o něj měla i obec Bystrovany, která chtěla fortu vdechnout život a využít jej jako lákadlo pro turisty. V obecní kase však nenašla dostatek finančních prostředků na jeho koupi. Po armádě proto požadovala bezúplatný převod, na což nechtěla armáda přistoupit.

Fort V.
Po zrušení pevnosti byl odprodán a veškeré zdivo bylo rozebráno. Nyní v něm provozuje soukromý majitel zahradnictví. Zbyla z něj však jen malá část zdiva, patrné jsou ale terénní úpravy.

Fort V.a
Jediný provizorní zemní fort, který se zachoval. Nyní je z něj remízek pro zvěř. Terénní úpravy mohou však lidé najít.

Fort VI.
Postaven v roce 1866. Provizorní zemní fort. Dnes není vidět.

Fort VII.
Železniční fort postavený souběžně s fortem číslo I. Fort nyní neexistuje. Byl však v blízkosti pískovny Amerika v Holici.

Fort VIII.
Vystavěn v roce 1866. Provizorní zemní fort. Při stavbě obchvatu města jej dělníci zavalili sutí, takže nyní není vidět.

Fort IX., X.
Výstavba fortu IX. proběhla v roce 1850. Oba byly provizorní zemní forty.

Fort XI.
Postavený v letech 1851–54, velký fort s podkovovitým reduitem. Fort nad Slavonínem vlastní soukromník. Majitel uvažoval o využití fortu jako hotelu nebo pro podnikatelské účely. Zatím se ale nic neděje.

Fort XIII. Nová Ulice
Za druhé světové války byla v objektu umístěna jednotka Hitlerjugend, která při osvobozování kladla odpor, o čemž svědčí pozůstatky bojů na stěnách. U objektu bylo 2. května 1945 popraveno sedmnáct českých vlastenců, kteří se pokusili v obci Kožušany o povstání. Až do roku 1998 byl objekt využíván Armádou ČR jako muniční skladiště. V blízké budoucnosti zde majitel plánuje vybudovat muzeum a typickou vojenskou hospodu. Lidé by zde mohli obdivovat různé druhy munice, zbraní a lehké, těžké i obrněné techniky. Expozice má být pohyblivá, aby bylo možné předvést, jak technika funguje.

Fort XV.
Jediný z objektů, který v roce 1866 vedl palbu proti postupující pruské armádě. Objekt je v Neředíně a nyní v dezolátním stavu. Z jedné strany jej využívá soukromá firma, z druhé slouží jako hřiště pro paintball a kynologické cvičiště.

Fort XVII. Křelov
Poslední reduitový fort postavený v letech 1851 – 54. Nyní je přístupný veřejnosti, v areálu jsou připraveny expozice k olomouckému fortovému opevnění. Fort XVII. patří do první čtveřice pevností, které vznikaly postupně od roku 1850 západně a jihozápadně od pevnosti Olomouc. Svým pětiúhelníkovým půdorysem připomínal starší forty na Tabulovém a Šibeničním vrchu, přičemž se od nich odlišoval řadou konstrukčních prvků. Nyní v něm funguje restaurace a menší muzeum.

Fort XVIII.
Postaven v roce 1850, po roce 1866 přebudován do polopermanentní podoby a spojen krytou cestou s fortem č. XVII. Nyní z něj zbylo jen málo.

Fort XIX.
Postaven v roce 1850.

Fort XX.
Postaven v roce 1850, přestavěn do permanentní podoby mezi roky 1854 – 1857. Nyní jej majitel využívá jako sklady pro svou firmu.

Fort XXII.
Výstavba proběhla současně s fortem č. XX, dílčí úpravy provedeny při přípravě pevnosti k obraně v roce 1866. Nyní je v soukromých rukou.

Fort Tabulový vrch (Tafelberg)
Fort byl během své aktivní služby využíván jako vězení. Nyní jej Armáda ČR převádí Fakultní nemocnici Olomouc.

Fort Šibeník (Galgenberg)
Fort stojí v areálu bývalého Vojenského opravárenského podniku v ulici Na Šibeníku.

Fort Radíkov
Unikátní dělostřelecká pevnost z 2. pol. 19. století. Byl součástí plánovaného festu Kopeček. Nyní zde funguje muzeum.

Forty doplnily obranu Olomouce až v 19. století

Jak se vlastně Olomouc stala důležitou součástí obrany habsburských držav?

„Součástí vývoje královských měst bylo vždy zlepšování a doplňování hradeb. Po třicetileté válce, kdy město dobyli Švédové, se však přišlo na to, že běžné hradby nestačí. Císařství proto rozhodlo vytvořit z Olomouce pevnost. K tomu došlo až po první válce o rakouské dědictví, kdy město bez boje dobyl pruský král Fridrich II., protože nebylo připravené na nový způsob vedení války a obléhání,“ popsal Jan Kadlec, předseda sekce Historická Olomouc Vlastivědné společnosti muzejní.

close zoom_in Marie Terezie po válce ztratila Slezsko a Olomouci se na dohled přiblížili nepřátelé. Proto se panovnice v roce 1742 rozhodla z města vytvořit císařsko-královskou hraniční pevnost.

„To bylo pro vývoj Olomouce zcela zásadní. Začalo se s rozsáhlými terénními úpravami. Stavěly se valy, kopaly příkopy nebo se překládala ramena toků. Za třináct let se z hanácké metropole stala pevnost. Hned po skončení stavby oblehl Fridrich II. město znovu a snažil se ho dobýt,“ vysvětlil Kadlec.

Narazil však na nově postavené hradby, zavodněné příkopy, bastiony a také na houževnaté obránce. Nakonec se pruský král rozhodl obléhání ukončit.

„Město si tak po třicetileté válce napravilo reputaci. Po obléhání se opravily hradby a z Vídně přišlo rozhodnutí, že pevnost bude sloužit zajištění severních hranic. Stavitelé si tehdy uvědomili slabá místa opevnění, a to že z Tabulového vrchu a ze Šibeníku by mohli přijít nepřátelé suchou nohou,“ řekl Kadlec.

Vojenští architekti se proto rozhodli, že postaví předsunuté forty. S jejich stavbou se začalo až na konci třicátých let 19. století. Každý z nich se stal samostatnou pevností a měl svou posádku. Část z dvaadvaceti fortů byla zděná, část z nich provizorní.

Po několika letech se měl fortový věnec doplnit o soustavu festů, které měly ještě více oddálit nepřítele z dosahu. Nakonec se však stavby dočkala jen jedna část, a to fort Radíkov. Další už dělníci nepostavili.

Armáda totiž tušila, že pevnost by nebyla při další válce v obraně efektivní. Navíc občané i vedení města vnímali, že město ztrácí hospodářskou pozici, protože je sevřené hradbami a nemůže se rozvíjet. Proto rozhodli otom, že je zbourají.