Slavnostnímu položení betonové kostky s mosaznou destičkou přihlíželi i do slavnostních krojů odění sokolové. Přišly i děti ze sokolského příměstského tábora.

„Všiml jsem si, že Olomouc je posetá pamětními kameny a loni se této připomínky dostalo i novináři Šantovi, jako prvnímu nežidovskému občanu města. Proto mě napadlo, že kámen může mít i bratr Smrčka. Oslovil jsem Židovskou obec Olomouc, slovo dalo slovo a vznikl tento projekt," popsal Tomáš Labounek ze Sokola Hodolany.

Připomněl, že Otakar Smrčka byl v letech 1910 až 1921 posledním starostou Sokola Olomouc. Za odbojovou činnost ho v roce 1943 zatkli a ve Vratislavi pak popravili. „Pro nás sokoly je to významný den. Mezi našimi bratry i Olomoučany se připomene jeho jméno. Od roku 1945 jsme župa olomoucká – Smrčkova, na jeho počest," podotkl Tomáš Labounek.

V Olomouci přibylo dalších dvacet pět Kamenů zmizelých.  Ve Švermově ulici 7 je nově připomínka Otakara Smrčky, statečného náčelníka Sokola popraveného nacisty.

V Olomouci přibylo dalších dvacet pět Kamenů zmizelých. Ve Švermově ulici 7 je nově připomínka Otakara Smrčky, statečného náčelníka Sokola popraveného nacisty. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Podle vzdělavatele sokolské župy olomoucké – Smrčkovy Viléma Klegy, jde o určitý projev piety.

„Kameny zmizelých se usazují na připomenutí významu člověka, jenž něco důležitého vykonal. Otakar Smrčka byl účastníkem protinacistického odboje a z toho důvodu se stalo to, co postihlo celou řadu jiných odbojových pracovníků. Byl zatčen, vězněn, mimo jiné také na Mírově a nakonec byl poslán do polské Vratislavi, kde jej odsoudili k trestu smrti a následně popravili," připomněl muž.

Slavnostní akci si nenechala ujít ani Jana Dohnálková se svými mladými svěřenci ze sokolského příměstského tábora.

„Větším dětem jsme chtěli připomenout historii, jak naši bratři v minulosti museli trpět," řekla Jana Dohnálková, vedoucí příměstského tábora Sokola Nové Sady.

Dalších pětadvacet Kamenů zmizelých upozorňuje chodce v olomouckých ulicích na tragické osudy Olomoučanů za druhé světové války. Na Komenského 7 přibyli – Massařik Karel, Massařiková Alžběta, Hersch Friedrich

Dalších pětadvacet Kamenů zmizelých upozorňuje chodce v olomouckých ulicích na tragické osudy Olomoučanů za druhé světové války. Na Komenského 7 přibyli – Massařik Karel, Massařiková Alžběta, Hersch Friedrich. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Tragické osudy Židů zavražděných v koncentračních táborech připomíná v olomouckých ulicích už několik desítek speciálních kamenů, v úterý odpoledne k nim přibylo dalších pětadvacet destiček. Například před dům v Komenského ulici přibyly ke stávajícím devíti kamenům další tři. Další tři kameny byly také položeny do chodníku před olomouckou slavnou vilu stavebníka Otto Zweiga.

„Otakar Smrčka je jedním z těch, kteří nepatří mezi židovské obyvatele Olomouce, ale Stolpersteine nebo-li Kameny zmizelých se věnují nejen židovským občanům. Tentokrát jsme se zastavili například také u domu rodiny Pollakovy, kdy pan Pollak, jejich potomek, přiletěl z Londýna a osobně se uložení kamene účastnil," sdělil místopředseda Židovské obce Olomouc Tomáš Hrbek.

Podotkl, že nejde o letošní poslední pokládání. „Řídíme se tím, kdy mají příbuzní žijící v zahraničí možnost přijet a někteří přijedou až koncem srpna. Budeme plynule pokračovat," doplnil Tomáš Hrbek.

Co jsou Stolpersteine?

Stolpersteine, obrazně řečeno kameny, o které se zakopává, či má se zakopnout, patentoval německý výtvarník Gunter Demnig už v roce 1993 a o několik let později vsadil první kameny do dlažby v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně. Jde o betonové kostky o rozměrech 10×10 centimetrů, které se vkládají do chodníků před domy, jejichž obyvatelé zahynuli v nacistických koncentračních táborech. 

Kdo byl Otakar Smrčka

JUDr. Otakar Smrčka se narodil 1. 9. 1897 v Litovli. V roce 1940 měla sokolská župa, jejímž starostou byl syn zakladatele Františka Smrčky Otakar, 8191 členů. Kromě toho se Otakar Smrčka také angažoval v protinacistickém odboji.

Podle dochovaných informací Otakar Smrčka sloužil za první světové války v Haliči, kde těžce onemocněl a po vyléčení nebyl uznán schopným pro službu v poli. Konce války se naštěstí dočkal u nějaké týlové instituce v Brně. Po válce neuvěřitelně rychle dokončil studia práv na Karlově univerzitě a mohl brzy převzít po otci advokátní kancelář a vedl si v ní velice dobře. Časem potěšil svou matku také dvěma vnoučaty, ale oba rodiče následoval především v jejich oddanosti Sokolu. Působil v olomoucké jednotě, osvědčil se však i v župním předsednictvu. Od roku 1928 jako vzdělavatel, od valné hromady v březnu 1934 jako starosta samostatné Sokolské župy Olomoucké.

Zlomové pro něj bylo období nacistické okupace. Odboje se od počátku účastnili v různých skupinách členové Sokola, především Otakar Smrčka a Miroslav Václavík, kteří byli ve vedení Obrany národa a byli zatčení v srpnu 1940 a popraveni ve Vratislavi v březnu 1943.

Po osvobození, už 20. května 1945 se sešli předváleční členové výboru jednoty, kteří přežili německou okupaci. Uctili památku četných obětí nacistické perzekuce z řad olomouckého Sokola, mezi nimiž byl i předválečný starosta olomoucké sokolské župy Otakar Smrčka. Podle něho byla olomoucká sokolská župa nazvána Smrčkovou.