Samička přišla na svět 7. ledna.

„Porod proběhl v pořádku bez komplikací, matka se o mládě dobře stará. Dostalo jméno Kameba,“ uvedl vedoucí zimoviště afrických zvířat v olomoucké zoo Pavel Vidlář.

Pokud by se někdo dožadoval překladu jména ze svahilštiny, nepochodí. Originální pojmenování pakoní samičky napadlo chovatele.

„Jelikož je Kameba téměř Tříkrálová a přejeme jí štěstí, zdraví i dlouhá léta, vzešlo její jméno ze spojení prvních slabik Tří králů-Kašpara, Melichara a Baltazara,“ rozpletl hádanku Vidlář.

Impozantní zvířata mohou návštěvníci zoo vidět v letošní sezóně jinak.

„Pohled na ně se jim naskytne z vyhlídky u velbloudů dvouhrbých a z vláčku, který bude projíždět v této sezóně nově otevřenými dalšími etapami safari – Safari Austrálie a Arktida,“ zval na prohlídku ředitel zoo Radomír Habáň.

Zoologická zahrada Olomouc chová tato zvířata od roku 1992, kdy v rámci výměny zvířat získala první čtyři jedince ze Zoo Bratislava.

„Tato zvířata byla přímými potomky pakoňů běloocasých pocházejících z importů Ing. Josefa Vágnera z Afriky do zoo ve Dvoře Králové a do ostatních českých a slovenských zoo, které proběhly v 70. letech 20. století,“ prozradila zajímavost mluvčí zoo Iveta Gronská.

Doposud se v olomoucké zoo narodilo 57 mláďat. Pakoně chová v současné době 27 zahrad v Evropě. V České republice je možno se s nimi setkat kromě olomoucké zoo ještě ve Dvoře Králové.

Protože jejich chov není úplně jednoduchý, v zoologických zahradách nejsou k vidění příliš často.

„Komplikace při chovu této antilopy způsobuje jejich velmi temperamentní chování, občas i složité vztahy jednotlivých členů stáda,“ přiblížila mluvčí.

Pakoně běloocasí upoutávají pozornost veřejnosti svým vzhledem, zvláštně zakřivenými rohy.

„S kartáčkem srsti na nose připomínají čerty,“ poznamenala mluvčí zoo.

Pakůň běloocasý je pozoruhodný druh antilopy, který se až do 18. století vyskytoval ve velmi početných stádech migrujících na rozsáhlém území jižní Afriky. Stala se z něj však lovná zvěř i proto, že se v rámci potravní konkurence pohyboval na pastvinách, které využíval domácí dobytek.

V polovině 19. století se dostal na pokraj vyhubení. Na soukromých farmách přežilo cca 300 jedinců, kteří se stali základem celé současné populace.

V současnosti jsou všechna stáda pakoňů běloocasých obyvateli oplocených soukromých pozemků a rezervací, kde žije přes 11 000 jedinců.

„Probíhá také reintrodukce do států Lesotho a Swazijsko a dále do Namibie, ale vlastně žádná část v současné době volně žijící populace není původní a nenachází se v oblasti svého původního rozšíření,“ informovala Grobská.