Jeden z nejznámějších a zároveň nejkrásnějších příběhů je ukrytý v budově na Dolním náměstí, který se už odnepaměti pyšní podobiznou černého koně.

Jedno ze starých domovních znamení v historickém centru města připomíná neopětovanou lásku dívky, která zde před staletími sloužila.

V domě žila šlechtická rodina, která zaměstnávala početné služebnictvo. Jedna z komorných se nešťastně zamilovala do mladého pána, který však její lásku neopětoval a přehlížel ji.

Služka nevěděla, jak na sebe upoutat pozornost. Rozhodla se proto, že využije schopností babky kořenářky, o které už několikrát slyšela.

„Bába žila v chalupě za hradbami města a vyprávělo se, že dovede čarovat a připravovat kouzelné nápoje. Služka ji tedy navštívila a svěřila se jí se svým trápením. Babka dívce prodala kouzelné byliny a upozornila ji, aby si dobře ohlídala, komu nápoj podá. Kdo se ho napije, ten se do služky zamiluje a do smrti ji neopustí,“ popsal začátek příběhu Vladimír Gračka, jeden z autorů knihy o domovních znameních v Olomouci.

Služka pospíchala s bylinami domů a hned se pustila do vaření nápoje lásky. Hotový jej postavila do síně, aby vychladl a mohla jej přinést mladému pánovi.

„Jenže se k džbánku připletl pacholek, který nesl koním do maštale vědro s vodou. Když se komorné vyhýbal, džbán převrhl. Nápoj lásky se rozstříkl po zemi a několik kapek spadlo i do vědra. Pacholek nemeškal a běžel napojit koně. Jako první se vody napil černý hřebec. Jak dopil, zastříhal ušima a uháněl před dům, kde stála komorná,“ přiblížil Gračka.

Láskou rozvášněný kůň uvízl v okně

Když se služka chtěla vrátit do domu, kůň se vydal za ní. Polekala se. Chtěla se schovat ve svém pokoji. Kůň ji však stále pronásledoval.

Služka ani nestihla zabouchnout dveře, jen se přitiskla ke stěně a volala o pomoc. Hřebec tryskem vběhl do pokoje, nestihl zastavit a uvízl napůl v okně. Nemohl tam, ani zpět. Nakonec jej musel přijít utratit řezník.

Na památku zvláštní události majitelé průčelí ozdobili plastikou černého hřebce a od té doby se domu na Dolním náměstí neřekne jinak než U černého koníčka.

Prvním majitelem byl podle kroniky Wolfgang Pockel. V budově býval dlouhá léta zájezdní hostinec. Objekt vlastnili v 18. století Liechtensteinové, později řemeslníci. Nyní zde sídlí obchody s textilem.