Jak takové poradenství vypadá a jaké problémy kromě nevěry lidé nejčastěji řeší, na to odpovídala Miroslava Březíková, psycholožka Poradny pro rodinu Olomouc.

Co lidem může nabídnout manželské a rodinné poradenství?
Nabízíme poradenství lidem, kterým se nedaří v manželských či partnerských vztazích, a také rodičům, jejichž děti mají trápení. Poskytujeme podporu těm, kteří se chystají rozejít nebo rozvést, případně mají tuto náročnou etapu za sebou. Těmto rodinám můžeme pomoci, aby rozpad rodiny zvládly bez větších následků, především s ohledem na děti. Nabízíme pomoc rodičům, kteří si úplně nevědí rady s výchovou, nebo mají nějaké nejasnosti. Pracujeme také s náhradními a adoptivními rodinami. Přicházejí k nám i dospívající, kteří mají problémy ve vztazích, například po rozchodu, a nevědí, jak se s tím srovnat.

V čem se liší psychologické poradenství od psychoterapie?
Obecně je rozdíl mezi poradenstvím a psychoterapií neostrý. Psychoterapie je intenzivnější, trvá delší dobu a jde hlouběji do osobnosti. Poradenství je spíš krátkodobé. Naše cílová skupina je dána právě problematikou v oblasti vztahů.

Jací lidé za vámi nejčastěji přicházejí?
Velkou část tvoří páry, které hledají cestu ke zlepšení nebo udržení vztahu, případně si nejsou jisty, jestli spolu nadále zůstat. Velmi často řešíme rodinnou problematiku v případě rozvodu či rozchodu. Rodiče se přicházejí poradit, jak v této situaci neublížit dětem, případně hledají prostředníka pro vytváření dohod. Někteří přicházejí sami od sebe, těm patří obdiv, jiným nás doporučí další instituce.
Čím dál častěji se na nás obracejí také rodiče, kteří se snaží o nápravu nemocných vztahů s dítětem právě v důsledku nezvládnutého rozvodu.

Bylo to někdy jinak? Mění se problematika s časem?
Dříve v poradně převažovaly partnerské problémy. Dnes se do popředí dostávají právě rozvodové a porozvodové patálie. S kolegy také pozorujeme, že v posledních letech přibývá ženských nevěr. Poměrně často v době, kdy jsou ženy na rodičovské dovolené. Také narůstá podíl mužských klientů. Poměr pohlaví je téměř vyrovnaný, žen je jen nepatrně více. Mužům již není tolik proti srsti jít k psychologovi, nevnímají to jako prohru. Obecně klientů přibývá.

Některé hledají hlavně dobrý sex

Jak si vysvětlujete větší počet nevěrných žen?
Když vezmeme nevěry v době rodičovské dovolené, argumenty se často opakují. Ženy hovoří o tom, že manžel nebo partner se jim dostatečně nevěnuje a začínají se nudit. Ženě dnes často nestačí starat se o děti a trávit s nimi čas. Chce žít plnohodnotný život se vším všudy. Navíc dnes média hodně tlačí na to, jak by měl ideální partner vypadat. Ženy očekávají od chlapů téměř nemožné. Vedle toho, že domů přinesou peníze, si mají se ženou také povídat, kdykoli je třeba. Mají být silnou oporou a zároveň něžní. Mají mít pochopení, starat se o děti, pomáhat s domácností. Pak jsou samozřejmě ženy zklamané, že je realita odlišná. Snaží se hledat jinde.

Co hledají jinde?
Pocit zamilování, silné emoce. To, že se jim zase budou klepat kolena. A některé ženy prostě jen dobrý sex.

Jistě ženám neříkáte, že nemají věk na to, aby se jim znovu klepala kolena?
Zamilovat se samozřejmě můžeme v jakémkoli věku. Ale vztah nestojí na zamilovanosti. Často si představujeme, že když jsme se našli, do smrti budeme šťastní. Bez každodenní práce to však nejde. Velkou devízou pro vztah je odhodlání zůstat spolu v dobrém i zlém.

Co myslíte tou prací? Často si dané slovo spojujeme s tím, že něco přerovnáváme nebo sedíme u počítače.
To, že myslím na druhého. Všímám si ho a vyslechnu, když je potřeba. Že přivřu oči nad partnerovými „zlozvyky". Žena dá manželovi pusu, když přijde z práce. Muž svou ženu jemně plácne po zadku, když jde kolem, protože je rád, že ji vidí. Občas přinese čokoládu, kterou má žena ráda. Jedná se o drobnosti, na které ale mnohdy zapomínáme.

Můžeme koupit mnohem více dárků než kdykoli dříve, je to ale to, co potřebujeme?
Není to o dárcích, ale o pozornosti, kterou tomu druhému věnujete. Důležitý je také fyzický kontakt. Lidé tráví hodně času v zaměstnání. Osobní komunikaci a doteky nahrazují virtuálně.

Myslíte, že sociální sítě nepřispívají ke zdravým vztahům?
Více se to pravděpodobně dotkne generace, která si rodinu teprve pořídí. Víme, že především mladí lidé mají narůstající potíže fungovat z očí do očí. Také kamarádství si nahrazují přes počítače a telefony. Kdo se nenaučí fungovat v reálných vztazích z masa a krve, bude obtížně fungovat ve vztazích partnerských.

Rozvod jako válka, děti jako zbraň

Z dlouhodobého pohledu v Česku narůstá rozvodovost. Podle dat Českého statistického úřadu se pohybuje okolo padesáti procent. Čím si to vysvětlujete?
Roste neochota nebo neschopnost lidí řešit partnerské problémy. Ze vztahů odcházejí, když se jim něco znelíbí, nepokoušejí se hledat řešení, raději to vzdají. U jesličkové generace se může jednat o důsledek předčasně přerušené vazby s mateřskou osobou. Dále se může jednat o důsledek svobody, kterou jsme získali. Lidé si chtějí užít, a s tím je spojená neochota se vázat. Možná nám chybějí i pozitivní vzory, manželství již nemá váhu a úctu jako dřív. Veřejně známé osobnosti se dnes nestydí za rozvod, za neúspěchy a klopýtnutí ve vztazích.

Není větší rozvodovost naopak důkazem toho, že je společnost svobodnější a tedy zdravější?
Rozvody vnímám jako nezdravé minimálně pro děti. Pro dítě je fungující úplná rodina tím nejlepším startem do života. S kolegy sledujeme, že narůstá počet problematických osobností mezi rodiči, a tím pádem vzrůstá i počet konfliktních rozvodů. Děti tím velmi trpí.
Nemyslím si, že rozvod sám o sobě představuje pro dítě nezbytně handicap, ale právě způsob rozvodu nebo rozchodu může zapříčinit, že se pak děti hůře adaptují v životě a ve vztazích.

Mění se vedle jejich počtu také způsob rozvodů?
Lidé přistupují k rozvodu častěji jako k válce, kde se děti stávají zbraní. Když rodiče usilují o to, aby získali děti do své péče, nebojí se použít velmi nefér způsoby, a nevnímají, že ubližují svým dětem. Roste počet falešných obvinění, ať už z domácího násilí či zneužívání dětí. Díky snadnému přístupu k informacím si rodiče radí, jak nenápadně děti manipulovat. Zároveň se však stává obvyklou praxí soudů, že rodiče, kteří mají problém se dohodnout, posílají na rodinnou terapii. Ale stále se naštěstí setkáváme s rodiči, kteří se rozcházejí s elegancí.

Bez partnera toho moc nevyřešíme

Když člověk přijde do manželské poradny, co se od něho očekává, na co se má připravit?
Čeká ho profesionál s lidským přístupem, který respektuje klientovy potřeby, hranice a tempo. Zároveň je potřeba počítat s tím, že pokud se chce klient posunout, bude potřeba postupně hovořit o věcech hodně osobních, často nepříjemných. Je důležité nevyhýbat se pravdě, i když se za ni třeba stydí.

Jaké jsou limity poradenství?
Aby bylo možné pracovat například na partnerském vztahu, jsou na to potřeba oba dva. Ne vždy si klienti uvědomují, že bez partnera toho moc nevyřešíme. Nedokážeme pomoci ani v situaci, kdy klienti přicházejí se zakázkami, které si vzájemně odporují, případně když jim schází motivace. Například když se jeden z manželů chce rozvést, a druhý si přeje manželství udržet. Nebo když je jeden motivovaný a chce situaci řešit, druhý sice verbálně sděluje, že také, ale stejně máte pocit, že to nikam nevede, že je něco, co nebylo řečeno.

Jak je poradenství náročné finančně?
Naše poradna funguje v režimu sociální služby, poradenství je tedy bezplatné.

Jak člověk pozná, že je dobrá doba na to, aby navštívil poradce?
Když má někdo pocit, že by situaci nemusel zvládnout sám, ať bez váhání poradce vyhledá. Raději přijít s problémem, který se teprve vyvíjí, než přijít pozdě, nebo vůbec.

Ondřej Krupčík
Autor je studentem Univerzity Palackého Olomouc