Začátek okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 měl samozřejmě odezvu i v hanácké metropoli.

Jak vypadala situace v Olomouci přiblížil Deníku před třemi lety historik Miroslav Čermák u příležitosti vydání své knihy  "Olomouc v roce 1968".

Lišila se tehdy situace v Olomouci od jiných měst v zemi?
Olomouc bylo vždy konzervativní město a svým způsobem je i dodnes. Období ledna 1968 po sjezdu KSČ probíhalo ve společenském dění nepříliš zřetelně. Situace nebyla bouřlivá ani vyhraněná. Až teprve v březnu se díky studentům a nekomunistickým složkám Národní fronty začaly projevovat nějaké pokusy o změnu stavu společnosti, o vyšší demokratizaci. Vyvrcholilo to studentským majálesem a průběhem oslav prvního máje. Situace vyvrcholila bouřlivými diskusemi v organizacích KSČ, které kulminovaly v červenci a srpnu. A pak přišel 21. srpen. Na podzim to však již bylo všechno jinak, protože snaha o demokratizaci společnosti vlastně byla postupně potlačována, což ukončilo dubnové plénum KSČ v roce 1969 a následná normalizace.

Připomeňme si sedm olomouckých dnů. Po revoluci jste vydal stejnojmennou­ knihu…
Týká se to především období od 21. a 28. srpna, kdy bylo celé Československo obsazeno vojsky. V Olomouci došlo k jedné kuriózní situaci, kdy pracovníci tehdejšího olomouckého studia Československého rozhlasu vytvořili legálně – ilegální vysílání. Jmenovalo se legální vysílání Československého rozhlasu Dubček – Císař ABX. Nevysílalo se z prostor olomouckého studia, to bylo obsazeno Sověty, ale z jedné sklepní místnosti v Olomouci – Neředíně. Odtud se vysílalo až do podpisu Moskevské smlouvy, tedy do 28. srpna. Pracoval jsem ve Vlastivědném ústavu v Olomouci a podařilo se mi natočit všechny záznamy stanice a díky tehdejšímu redaktorovi Jarolímu Koutnému se povedlo uchovat celý archiv rozhlasu z těchto dnů, veškeré rezoluce a písemnosti, které do vysílání chodily, které mně na podzim 1968 předal.

Jak se město vyrovnávalo s okupací? Jaká byla atmosféra prvních dní
Hned první den se lidé vydali do ulic. Na náměstích se konala shromáždění a na třech místech začaly podpisové akce – před Vlastivědným ústavem, před radnicí a před vinárnou Varna. Situace byla velice napjatá.