Šibenice se nacházela na někdejším Litovelském předměstí, které se rozkládalo západně od Litovelské brány uzavírající Litovelskou, nynější Riegrovu ulici, jak popisuje dokumentace Vlastivědného muzea v Olomouci (VMO). Dnes existenci popraviště připomíná samotný název ulice a lokality: Na Šibeníku, Šibeník. Jednalo o vyvýšeninu - optimální z hlediska viditelnosti.

Příběhy opuštěných budov.Příběhy opuštěných budov.Zdroj: DeníkPřesná poloha šibenice není zachycena ani na jedné z olomouckých vedut. Místo bylo díky vodním překážkám chránícím Olomouc vzdáleno od hradeb. Umístění tohoto popraviště poprvé lokalizuje zpráva z roku 1643 o obležení města Švédy, kdy císařské oddíly vybudovaly během obležení „posto na kopci vedle spravedlnosti“.

Jan Štěpán z olomoucké pobočky Zemského archivu v Opavě zmiňuje existenci šibenice na plánu obležení Olomouce z roku 1644, kde je zakreslena drobnou miniaturou a zdá se, že šlo o čtyřhrannou stavbu studničního typu.

Nejpřesněji je poloha rozměrného objektu zachycena na detailním kolorovaném plánu olomoucké pevnosti a jejího okolí, vzniklém na počátku výstavby olomoucké tereziánské pevnosti, v polovině 40. let 18. století a uchované ve fondech VMO. Odkazuje na něj i univerzitní profesor a spisovatel Jiří Fiala ve svých studiích o olomouckém hrdelním právu.

Psali jsme k tématu:

Zámek v Dlouhé Loučce. Vlevo požár v roce 1985, vpravo aktuální stav
Z ozdoby Dlouhé Loučky je ruina. Obec chce zachránit aspoň část zámku

Pozoruhodná je samotná stavba, na které byly katem vykonávány kruté tresty nad poddanými – šlechtu a měšťany stínal na místě, které se nacházelo vedle olomoucké radnice. Ve Státním okresním archivu v Olomouci se zachoval plánek podezděné olomoucké šibenice nakreslený roku 1755 Johannem Mathiasem Kniebandlem. Podle tohoto nákresu před pár lety zhotovili pracovníci VMO pozoruhodný model.

Poprava byla vyhledávanou podívanou

Stavba se šesti sloupy, z toho dvěma vyvýšenými, patřila mezi největší šibenice široko daleko. Mezi pilíři byly upevněny silné dřevěné trámy, na které kat mohl zavěsit provaz se smyčkou. Naráz bylo možné popravit i několik desítek odsouzených. To za přihlížení početného obecenstva, protože výkony trestu v té době patřily mezi vyhledávanou podívanou.

Že popraviště na olomouckém Šibeníku bylo konstrukcí výjimečné, popsal v roce 1746 olomoucký písař a právník Florián Josef Loucký v knize Popis královského hlavního města Olomouce: „… na popravním místě je zde od nepaměti vysoká šibenice k nemalému odlišení od ostatních měst. Má šest pilířů či sloupů, z nichž dva prostřední jsou podstatně zvýšeny, čímž tvoří dvojitou šibenici, jaké podobné není v celé zemi. Stejně jako Vratislav, kde lze spatřit obdobnou stavbu, jaké není v žádném slezském městě, i Olomouc má z tohoto důvodu na Moravě přednost.“

Příběhy opuštěných budov v letním seriálu Deníku:

Na takzvané Točce Sever se dodnes nachází celkem 6 krytů, kterým Sověti říkali granity. Těžká ocelová vrata a další součásti již odvezli sběrači kovů do šrotu, červenec 2023.
Třaskavé tajemství Libavé láká. K sovětským raketovým krytům dnes míří turisté

Kdy se na Litovelském předměstí začali popravovat zloději a vrazi, to s jistotou nevíme. O trestu oběšením v Olomouci píše již nejstarší dochovaná městská kniha se zápisy z let 1343-1420. Uvádí se, že v roce 1362 byl jakýsi Sibenkeczel oběšen pro zločin krádeže, jak zmiňuje Jan Štěpán z olomouckého archivu. V Olomouci se už tedy v té době muselo nacházet popraviště a šibenice.

Jistý je konec éry stavby na Šibeníku, o který se postarala v roce 1750 panovnice Marie Terezie. Povolila, aby v souvislosti s výstavbou opevnění, jež si vyžádala zboření dosavadní olomoucké šibenice, nechával olomoucký hrdelní soud vztyčovat šibenici pro každou exekuci. Místo popraviště už tedy od té doby v Olomouci nebývalo trvalé.

Olomoucká šibenice

Kde se nacházela:
Nacházela se na někdejším Litovelském předměstí, které se rozkládalo západně od Litovelské brány uzavírající Litovelskou, nynější Riegrovu ulici. Přesná poloha šibenice není zachycena ani na jedné u olomouckých vedut. Dnes její existenci připomíná samotná název ulice Na Šibeníku, lokality Šibeník.

Kdy byla postavena:
Umístění tohoto popraviště poprvé lokalizuje zpráva z roku 1643

Konec šibenice:
V roce 1750 panovnice Marie Terezie povolila, aby v souvislosti s výstavbou opevnění nechával olomoucký hrdelní soud vztyčovat šibenici pro každou exekuci.