Vojáci, veteráni, zástupci různých spolků, města nebo církve. Ti všichni v úterý vzdali hold padlým hrdinům nejničivější války v dějinách lidstva.

„Chodím sem každý rok. Podobné události je nutné si připomínat. Těší mě, že letos přišlo i více lidí než loni," uvedl jeden z účastníků Jiří Oborník.

Vzpomínky veteránů

Na pietní vzpomínce, která se v Olomouci odehrála na několika místech, nechyběli ani veteráni. Mezi jinými dorazil například František Cvoliga.

„Pocházím z Oravy a v zimě jsme se za války dostali přes slovensko-polské hranice, odkud jsme postupovali až do Kroměříže. Tam pro mě válka skončila. Po válce jsem zůstal v Olomouci a v Hranicích jsme navštěvoval, tehdy jedinou, vojenskou akademii. Byl jsem jmenován poručíkem," vzpomněl František Cvoliga, na kterého však nečekala vojenská kariéra, ale vězení.

„V roce 1948 mě komunisté zavřeli a když jsem se po devíti měsících vrátil, čekalo na mě na úřadě práce jiné povolání, a to dělník izolatér. Tuto práci jsem vykonával až do důchodu," řekl František Cvoliga.

Jeho kolega poručík Zbyněk Otčenášek, další účastník vzpomínkového setkání, zase sloužil západní armádě.

„V roce 1944 jsem se dostal do Anglie, kde jsem prošel výcvikem tankistů a telegrafistů. Později mě přepravili do Francie," uvedl válečný veterán.

Úterní uctění památky začalo v Olomouci-Řepčíně, přesunulo se na ústřední hřbitov v Neředíně a skončilo u právnické fakulty. Padlý hrdinové se uctili věnci a minutou ticha.

„Ve městě Olomouc padlo nebo zemřelo na následky zranění sto padesát šest příslušníků Rudé armády. Následně po osvobození bylo na Ústřední hřbitov v Olomouci svezeno z celé střední a severozápadní Moravy a pochováno 1436 padlých sovětských vojáků. Hromadný hrob je vyznačen za zdejším památníkem. V současnosti žije v našem regionu sto padesát osm veteránů, z toho dvacet v Olomouci," dodal za legionářskou obec Milan Žuffa-Kunčo.