Na výsledek bádání upozornil jako první Radiožurnál. "Výzkum však stále ještě pokračuje, chybí ještě ztotožnit dva jedince," sdělil Jan Frolík z Archeologického ústavu Akademie věd v Praze. Nalezené ostatky by se poté měly vrátit zpět do Olomouce.

K jejich ztotožnění pomohly vědcům nejen výsledky DNA a radiouhlíkového datování, ale i výzkum z oblasti antropologie či stravy jedinců. "Na základě této kombinace máme identifikovaného Otu I. a jeho manželku Eufemii, jeho vnuka Otu III. a jeho manželku Durancii. Toto rozlišení umožnilo právě C14 (radiokarbonová metoda datování, pozn. red.), neboť jedny ostatky jsou staršího data a jedny mladší. Pak zde máme jednoho ze synů Oty III. - Břetislava, nebo Vladimíra a ztotožněnou dceru Marii," uvedl archeolog.

V sakristii farního kostela sv. Štěpána na Klášterním Hradisku v Olomouci byly podle tradice uloženy ostatky zakladatelů tamního kláštera, olomouckých přemyslovských knížat Oty I. († 1087) a Oty III. († 1160) a jejich manželek Eufemie a Durancie, osmého olomouckého biskupa Jana III. († 1157) a premonstrátského opata na Hradisku Roberta I. († 1269).

Místo jejich uložení připomíná mosazná deska s rytým nápisem, přenesená z barokního mauzolea zakladatelů kláštera. Desku dal podle chronogramu zhotovit roku 1718 opat Benedikt Bönisch.

Benediktinský klášter na Hradisku byl založen roku 1077, následujícího roku bylo klášterní provizorium vysvěceno. Kolem roku 1151 byli benediktini na Hradisku vystřídáni proreformními premonstráty.

Klášter patřil až do svého zrušení za josefínských církevních reforem k našim nejvýznamnějším řeholním domům. V jeho vlastnictví byla velká část půdy na Moravě, což klášteru umožnilo vybudovat umělecky i architektonicky pozoruhodný komplex budov, k nimž patřil i významný poutní kostel na Svatém Kopečku.

Ostatkům zakladatelů věnovali benediktini i premonstráti velkou pozornost, což dokládá pieta, se kterou s nimi nakládali.

Po zrušení kláštera byly ostatky přeneseny do nově vniklého farního kostela sv. Štěpána, který byl jako bývalá kaple bezprostřední součástí kláštera a jako jediný si ponechal církevní funkci.

Ztotožnění přemyslovských knížat Oty I. a Oty III. je podle odborníků průlomové. "Jsou to jediní moravští Přemyslovci, které máme k dispozici, a jsou tak jediným srovnávacím materiálem pro pražské Přemyslovce. Měli jsme ještě možnost zkoumat ostatky Valentina Hrbatého, což byl poslední Přemyslovec opavské větve, který byl pohřben v polské Ratiboři. Kosti jsou však natolik kontaminované, že se nám nakonec nepodařilo určit ani pohlaví, takže jsme jej potvrdit nemohli," doplnil Frolík. Výsledky výzkumu jsou podle něj unikátní také v tom, že se podařilo ztotožnit jednu ucelenou část přemyslovské rodiny.

Ostatky vyzvedli archeologové v Olomouci v srpnu 2018, bádání odborníků trvalo několik let, na délce trvání se podepsala i pandemie koronaviru. Výzkum však podle archeologa nekončí - ke ztotožnění zůstávají odborníkům dva jedinci.

Kromě určení totožnosti jednoho ze synů Oty III. neznají ještě totožnost třetího muže, pravděpodobně může jít o opata Jana. Pracovat chtějí i na rekonstrukci obličejů přemyslovských knížat.

Informace k výsledkům bádaní budou zveřejněny na chystané výstavě v Arcidiecézním muzeu v Olomouci, kde mají být vystaveny schránky, ve kterých byly uloženy. Samotné ostatky olomouckých Přemyslovců by se poté měly slavnostně vrátit zpět do kaple svatého Štěpána Klášterního Hradiska.