Podle údajů Českého hydrometeorolo­gického ústavu automatická měřící stanice v Olomouci-Hejčíně překročila šestatřicetkrát denní limit 30.října.

„Olomouc se zařadila dnes k již pětatřiceti stanicím v České republice s četností 44 překročení imisního limitu prašné frakce PM10," reagoval vedoucí odboru životního prostředí olomouckého magistrátu Petr Loyka.

Připomněl, že v případě znečišťování ovzduší prachem je největším problémem automobilová doprava. Město přitom se škodlivinami z dopravy bojuje, jak může.

„Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí z dopravy je jednou z priorit vedení města," ujistil Loyka.

Provedená opatření

Město už nechalo provést celou řadu opatření, aby dostalo emise pod limity.

„Byla postavena část dálničního obchvatu, zakázán vjezdu nákladních automobilů s hmotností nad 12 tun na úseku silnice I/35, zavedena zóna s dopravním omezením, zavedeny pěší zóny, také plošný systém jednosměrných ulic, regulace parkování. Jako významný krok vedoucí ke zlepšené kvality ovzduší považuji rovněž napojení Nových Sadů na tramvajovou trať, ale i to. že letos dalo vedení města další „stopku" vjezdu nákladních aut do centra. Také schválilo nová dopravní omezení, která se týkají nejen celého území městské památkové rezervace, ale i dalších lokalit města," vypočítával opatření, která mají přinést úlevu od dopravy a zkvalitnit životní prostředí.

Trpí i Prostějov

Na překročení počtu dnů, ve kterých smějí být koncentrace prachu v ovzduší větší, než stanovují limity, poukázalo Centrum pro životní prostředí a zdraví. Vedle krajského města zmínilo i Prostějov.

„Obyvatelé Olomouce i Prostějova dýchají vzduch, jehož znečištění překračuje doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) i platné limity," uvedl Miroslav Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví.

„Celoroční průměrná koncentrace prachu v Olomouci za poslední roky sice zákonný limit nepřesáhla, ale výrazně překračovala hodnotu doporučenou WHO pro ochranu lidského zdraví. V Prostějově zhruba o 50 až 70 procent a v Olomouci o 20 až 80 procent."

Prach, to je prevít

Prach přitom vážně ohrožuje zdraví i životy lidí. Podle zprávy Státního zdravotního ústavu za rok 2013 má znečištění ovzduší prachem v České republice na svědomí asi 5200 předčasně zemřelých lidí a 1900 vážně nemocných, kteří museli být hospitalizováni pro akutní srdeční nebo dýchací obtíže.

Jako prachové částice nebo polétavý prach se obvykle označují částice s průměrem menším než 10 μm (PM10). Krátkodobé vdechování prachu zvyšuje počet zánětlivých onemocnění plic, působí negativně na srdečně-cévní systém, vede ke zvýšení počtu hospitalizací a k vyšší úmrtnosti.

„Dlouhodobé působení prachu zhoršuje plicní funkce u dětí i dospělých, zvyšuje počet chronických obstrukčních onemocnění," varoval Miroslav Šuta.

Olomouc se potýká s benzo-a-pyrenem

Olomouc má podle Centra pro životní prostředí a zdraví problém také s překračováním limitu pro znečištěním benzo-a-pyrenem (BaP).

„Jde o rakovinotvorný polyaromatický uhlovodík, který se do ovzduší uvolňuje jako důsledek nedokonalého spalování. Jeho celoroční koncentrace by neměla překročit 1 ng/m3, ale monitorovací stanice Olomouc-Hejčín tento limit minulých letech překročila o 60 až 70 procent," upozornil Šuta.

Aktuální naměřené koncentrace znečišťujících látek  na měřící stanici v Olomouci Hejčíně

Nízkoemisní zóny vzduch výrazně nezlepší

Pokud by Olomouc zavedla takzvané nízkoemisní zóny, museli by majitelé hlavně starších aut nechat vozidlo v garáži a na cestu do centra krajského města použít hromadnou dopravu. Zatím jim však něco takového nehrozí.

Z výsledků studie, které má magistrát na stole, nevyplývá, že by regulace jednoznačně zlepšila kvalitu ovzduší v Olomouci.

Studie, kterou zpracovalo Centrum dopravního výzkumu, ukázala, že případné zavedení nízkoemisní zóny v Olomouci ovlivní produkci limitovaných škodlivých látek pocházejících z dopravy. Ovšem efekt takové regulace by nebyl jednoznačný.

Z výsledků vyplývá, že největší dopad by měla regulace, pokud by úřady umožnily vjezd pouze „nejekologičtějším" autům, tedy vozidlům 4. emisní kategorie, které mají nárok na zelenou emisní plaketu.

V takovém případě by v Olomouci došlo k poklesu průměrných imisních koncentrací PM10 o 0,29 μg/m3 a NO2 o 0,13 μg/m3.

Jestliže ale by však pustily i auta méně šetrná k životnímu prostředí, tedy vozy s červenou, žlutou a zelenou známkou, dojde v případě NO2 k mírnému nárůstu koncentrací o 0,09 μg/m3, a to v části mimo zónu omezení. Uvnitř regulované části města klesnou o 0,37 μg/m3. Průměrné imisní koncentrace prachu se pak sníží o 0,06 μg/m3.

Konečné slovo ještě nepadlo

Podle vedoucího odboru životního prostředí olomouckého magistrátu Petra Loyky zatím nad možným zavedením nízkoemisní zóny v Olomouci nepadlo konečné slovo. I proto, že případná regulace automobilové dopravy se podle studie nejeví jako jednoznačně přínosná.

„I s ohledem na stávající stav dopravní infrastruktury, absenci funkčního obchvatu, záchytných parkovišť a vzhledem k tomu, že byla v minulosti realizována taková dopravní opatření, která vymístila významný podíl tranzitní dopravy mimo zastavěné území města," uvedl.

Sám považuje zavedení nízkoemisních zón na území Olomouce za málo účinné.

„Zejména po udělení všech výjimek nevidím mnoho nadějí na výrazné zlepšení kvality ovzduší, nehledě na nemalé investiční náklady spojené se zavedením zóny v rámci celé České republiky," sdělil Loyka s tím, že definitivní stanovisko, jestli se omezující zóna v krajském městě zavede, nebo ne, nelze očekávat v brzké době.

Známky Známky se přidělují podle emisní třídy vozidla. Pro majitele starších dieselových aut obvykle znamená, že od hranice nízkoemisní zóny mohou vystoupit a jít pěšky. Zelenou známku si totiž mohou nalepit na sklo pouze v případě, že jejich vozidlo splňuje emisní normu Euro 4 nebo Euro 3 – v takovém případě však musí mít filtr pevných částic. U benzínového motoru musejí auta splňovat normu Euro 1 s katalyzátorem.